Sedí chlápek na naprosto zaplněném fotbalovém stadionu a vedle něho jedno volné místo.
Chlápek vedle:
"No, pane chápete to? Takový zápas a on si někdo nepřijde."
"No jo, pane, ona se mnou měla jít manželka."
"No a proč nešla?"
"Minulý týden zemřela."
"A proč jste nevzal někoho z rodiny?"
"Všichni jsou na pohřbu."
Lékař patolog pitvá pana Nováka. Když dojde k přirození tak kouká a pro sebe si říká: "Pane jo, to je péro. Nejmíň 30 cenťáků. To musím vzít domů ukázat manželce."
Příjde domů a povídá: "Marie podívej."
A ona: "No nekecej, že je Novák po smrti."
Muž umírá v nemocnici, doktor mu sděluje, že má tak tři minuty žvota.
"Můžu si ještě něco přát než umřu?", ptá se pacient.
"Ano, možná tak vajíčko naměkko,"odpoví doktor.
Chlap na hřbitově z jednoho hrobu začne odsouvat vodorovnou žulovou desku. Jeho konání vyděsí postarší vdovu, která jde právě kolem:
"Haló, pane?! Co to děláte?!"
Muž však pokračuje dál, desku hrobu už má z poloviny odsunutou.
Paní křičí: "Prosím vás, to se nedělá, nechte je odpočívat v pokoji! Proč to děláte?!"
Muž odsune celou desku a z hrobu vyskočí chlapeček a
holčička a hned se mu radostně vrhnou kolem krku:
"Tati, tati!"
Vdova mezitím omdlela. Muž jí pak křísí a když se probere,vysvětluje jí:
"Co se lekáte, paní?! Šli jsme s manželkou do kina a tak jsme děti dali na večer k našim."
Veronika a Michal jsou pacienti v blázinci. Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a v tom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a už nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne Michala ven. Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel ústavu, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z blázince, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná. Přijde k ní a říká: "Veroniko,mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku. Špatná zpráva je ta, že se Michal, kterého jsi zachránila, krátce poté oběsil v koupelně na pásku z kalhot jeho obleku. Je mi to líto, je mrtev." Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí: "On se neoběsil, já jsem ho tam pověsila, aby uschnul."
A teď mě vyfoť na té skále.
Zprava dobrý!
Zmlátíme ho, vždyť je sám.
Neboj, není nabitá.
Hoď mi sem to kladivo!
Divné, cítím plyn, rozsviť!
Pejsku, pojď sem!
Od čeho je tenhle drát?
Brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.
Mohla byste mi přidat té vynikající houbové omáčky?
Tady je silný led, to přejdeme.
Neboj, ty bobule jsou jedlý.
Hele, stopař, vezmem ho.
Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se:
„Kolik bylo vašemu manželovi?“
„Devadesát osum," odpoví vdova, “byl o dva roky starší než já.“
„Takže vám je tedy devadesát šest,“ podotkne obřadník.
Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit domů, co?“