Ahoj!
Dohodly se tři kamarádky, že už nebudou říkat, kolikrát si to den předtím s tím svým rozdaly. Místo toho řeknou jen tolikrát "ahoj!", kolikrát to bylo.
Pochvalují si, jak je to skvělé, neboť hned ráno na zastávce si tak mohou říct, co je nejvíc zajímá, a přitom nikdo kolem nebude nic tušit.
Druhý den ráno se schází první dvě.
"Ahoj! Ahoj!" zdraví první s úsměvem.
"Ahoj!" odpovídá druhá poněkud smutněji.
Přichází třetí a ta už z dálky volá: "Ahoj! Ahoj! A ještě třikrát Ahoj! do prdele a dvakrát Ahoj! do huby!"