Televize

Žena je jako demo program:
Buď má omezenou dobu užívání,
nebo má nejlepší funkce zakázané,
nebo stále kecá, aby sis ji zaregistroval.

Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku, muž na tom spodním. Uprostřed noci se žena vzbudí a vzbudí i muže: "Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste jít požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc? Je mi zima." Muž povídá: "Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé?"
Žena se usměje: "No, vlastně proč ne."
A muž na to: "Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama."

V baru přistoupí mladík k pěkné slečně, která sedí u pultu sama, a zeptá se jí, jestli ji může pozvat na skleničku.
"Na hotel?!" vykřikne ta slečna.
Ostatní hosté zpozorněli. Mladík vysvětluje: "Vy jste mě, slečno, nepochopila. Chci vás jen pozvat na malý drink."
"Chcete mě pozvat na hotel?" vyřvává ta slečna.
Lidé se otáčejí. Mladík, červený až za ušima, zmateně odchází.
Slečna ho rychle dohoní a šeptá: "Promiňte, že jsem vyvolala rozruch, ale jsem studentka psychologie, a zajímá mě chování lidí v nečekaných situacích."
"Cože?!" zařve mladík na celý lokál, "pětset marek?!"

Svěřuje se chlapec své dívce:
"Od té chvíle co tě znám, nemohu jíst, ani pít, ani kouřit."
"Opravdu, to kvůli tomu, že mě tak miluješ?"
"Ne, ale nezbývají mi na to prachy!"

Včera večer jsme s mojí ženou vedli trochu hlubší rozhovor o různých životních situacích. Přišla řeč i na eutanázii.
K tomuto citlivému tématu o volbě mezi životem a smrtí jsem poznamenal:
„Nechci, abys mě nechala žít v takovém stavu, kde bych byl závislý na přístrojích a byl živen tekutou stravou z nějaké flašky. Kdybys mě někdy takhle viděla, vypni prosím ty mašiny, které mě mají udržovat naživu“.
Ona vstala, vypnula televizi i počítač a vylila moje pivo do záchodu.

Muž věšící prádlo na balkóně si povzdechne:
"To jsem teda dopadl..."
Muž pod balkónem:
"Nic si z toho nedělejte, jiní musí doma i souložit."