Hodinky

Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:
"Kolik je hodin?"
Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:
"Zřejmě cizinec."
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:
"Blíží se konečná, budeme vystupovat."
Starší Žid povídá:
"Děkuji, pane průvodčí."
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:
"Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"
Starší Žid klidně odpoví:
"Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdyby jsem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?"