Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si: "Když ji to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budem spokojení."
A tak jí to super rychle udělá a odletí.
Po chvilce Kočičí žena povídá: "Co to bylo, Neviditelný muži?"
"Nevím," odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel."
Jde Červená Karkulka lesem a potká vlka.
Vlk jí povídá: "Ahoj krávo. Kam jdeš?"
Karkulka: "Proč mi říkáš krávo? Podívej, mám červený botičky, červenou sukýnku, červenou vestičku."
Vlk: "A kde máš košíček?"
Karkulka se plácne do hlavy a řekne: "Já kráva..!"
Bylo nebylo, mocný japonský císař potřeboval nového vrchního samuraje. Nechal to rozhlásit po celém známém světě, že uspořádá klání, při kterém si šéfsamuraje hodlá vybrat. Rok se sešel s rokem, ale měl pouze tři zájemce. Japonce, Číňana a Žida. Pozval je tedy do paláce a požádal, aby předvedli své dovednosti.
Japonský samuraj otevřel krabičku, z ní vylétl čmelák a - fik! zasvištěl samurajův meč a čmelák vejpůl padl k zemi.
Číňan též vytáhl krabičku, a z ní vylétla moucha. Fik! Moucha mrtva spadla na zem. Císař byl nadšen.
Žid vytáhl krabičku a z ní vylétl komár. Fik! zasvištěl meč a komár rychle vylétl z okna. "Co to má znamenat?" divil se císař.
Židovský samuraj se jen nepatrně usmál a skromně pravil: "Obřezat neznamená zabít."
Maruška jde ke dvanácti měsíčkům pro jahody.
"Dobře Maruško, dáme ti je, ale nás všech devět tě přefiknem.."
"Jak to, vždyť je vás dvanáct?"
"To ano, ale červen, červenec a srpen jsou teplý."
Uloví stará bába zlatou rybku.
"Když mě pustíš, splním ti tři přání."
"Chci být zase mladá a krásná."
Ryba mávne ploutví a stane se.
"Teď, kdyby se má chatrč proměnila v krásný zámek."
Ryba zase mávne ploutví a stane se.
"A kdyby se můj kocourek proměnil v krásného prince."
Ryba mávne ploutví, kocourek se promění v krásného prince a praví: "Doufám, že aspoň teď tě bude mrzet, žes mě nechala vykastrovat!"
Je království, v něm jeden král, který má pohlednou dceru na vdávání. Hrnou se princové, nápadníci a princezna, aby si vybrala, se jde s každým projít zámeckým parkem. Ale je tu problém, ona se vždy vrátí sama, o princích ani vidu ani slechu. To nápadníky odradí a už se nehrnou, král je zoufalý a tak vyhlásí:
„Dám princeznu za ženu a půl království tomu, kdo se z parku vrátí."
Přihlásí se Honza, že to zkusí. Procházejí se s princeznou v parku, když přijdou k jezírku s krokodýlama. Princezna si sundá z prstu prsten a hodí ho do jezírka. A na Honzu: „Vyndej ho!"
Honza se chvilku rozmýšlí a nakonec "ho vyndá".
Princezna potěšeně: „No vidíš, a ti blbci tam skákali..."
Rumcajs zastaví u lesa Řáholce kočár, vytáhne bouchačku a nařídí pánovi v kočáru, aby si to udělal rukou. Ten se chvíli zdráhá, ale taková loupežnická bambitka byla na něj silný argument, a tak poslechl. Udělal si to jednou, dvakrát, třikrát, a pak povídá: „Já už teď vážně nemůžu! “
Rumcajs se ještě pro jistotu zeptal: „Vážně nemůžeš? “ „Ne, opravdu! “ Rumcajs se tedy otočí k lesu Řáholci a volá: „Manko, pojď už, tady ten hodný pán tě sveze do Jičína!“