Vtipy o vojácích

Napoleon odpočívá ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!“
"Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile a Napoleon odpovídá:
“Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí mou krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.“
Po nějakém čase sluha opět přiběhne:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři milióny!“
"Dobře, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon se opět vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest miliónů! Tady je vaše červená košile!“
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.“

Desátník poslouchá výčitky od velitele:
"Mám zde hlášení, že jste se dnes v noci vrátil do kasáren autem opilý a ještě k tomu jste naboural dvě auta! Máte něco na svou obhajobu?"
"Ano, pane, v tom autě jsem nebyl sám."
"A s kým jste byl?"
"S vámi pane."

Velitel roty říká vojínům:
"Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu, přijďte vzorně upraveni.
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky??"
A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu ne?"
"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra!"
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
"Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

Partyzáni se schovají před fašisty v jeskyni. Fašisti se zastaví před jeskyní a rozmýšlejí, kde jsou partyzáni. Tak jak si povídají, tak partyzáni jim dělají jako ozvěnu.
Fašista: "Kam se asi schovali?"
Ozvěna: "Kam se asi schovali?"
Fašista: "Asi jsou v lese."
Ozvěna: "Asi jsou v lese."
Fašista: "A co kdybychom hodili granát do téhle jeskyně?"
Ozvěna: "Asi jsou v lese."

Jdou dva vojáci po poli, jeden z nich šlípne na minu a roztrhne mu to hubu od ucha k uchu. Ten druhý se na něj podívá a říká: "Čemu se tlemíš, vždyť nás to mohlo zabít!"

Příjde takhle jednou generál navštívit kasárny. Všichni vojáci se hned postaví v pozoru do řady, ale generál chce trošku uvolnit atmosféru tak zavelí pohov a ptá se: "Tak co chlapi, jak to děláte, když tu nemáte žádné ženské. Kam ho strkáte?" Přijde k prvnímu vojínovy a ten říká: "No, do čutory." Generál se ptá každého postupně, kam ho strká a od každého slyší: "Do čutory, do čutory, taky do čutory." Nakonec si generál všimne jednoho vojína, který stojí sám v koutě a nějak se ušklebuje. Přijde tedy k němu a zeptá se ho:
"Tak co chlapče, taky ho strkáš do čutory?"
"Ne."
"A jakpak se jmenuješ?"
"Vojín Čutora"

Když skončilo cvičení ve střelbě, šli dva vojíni pro terče. Jeden z vojáků je začal prohlížet.
"Na co koukáš?" zeptal se ho druhý.
"Dívám se, kde je víc děr, ten bude lehčí," poučil ho druhý.

Důstojník zastaví vojína:
"Vojíne, nemáte drobné za stovku?"
"Jasně, kámo."
"Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!"
"Nemám, pane majore!"

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”

Generál za války provádí kontrolu vojenské nemocnice. Ptá se prvního nemocného: „Co tě trápí?”
„Hemeroidy.”
„A čím tě tady léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano, hned po vyléčení bych chtěl na frontu.”
„Vidím, že máš dobrou morálku, dostaneš týden dovolenku.”
U dalšího se opakuje nemoc, způsob léčby i dovolenka. Pak se ptá třetího: „Co tobě chybí?”
„Já jsem tady s hnisavýma mandlema.”
„A jak tě léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano - aby vyměňovali tu štětku!”

Ráno si nechá velitel kasáren nastoupit celá kasárna a praví: „Jak víte, vojáci, dnes jakožto pravidelně každý měsíc probíhá výměna prádla. Nyní přečtu postup jak bude výměna probíhat. Novák si vymění prádlo s Dvořákem, Pospíšil s Krátkým...”

Přijde voják do cizinecké legie v poušti. Jeho nadřízený ho tam provádí a říká:
"Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi."
Voják se ptá: "A jak je to tady se ženskýma, máte tu nějaký?"
"No, ženský tu nejsou, ale od toho máme támhle v ohradě velbloudici."
"Fuj, to nikdy!"
A tak žije voják v poušti, je tam měsíc, dva měsíce a už je pořádně nadržený a tak jde za velitelem, jestli by mu nepůjčil klíč od té ohrady s tou velbloudicí. Tak tam jde a za hodinu přijde pořádně pokopaný a pokousaný a ptá se velitele:
"To mi řekněte, jak to stou velbloudicí děláte?"
"No sedneme na ni a jedem za ženskýma do města."

Hádají se tři generálové, kdo má statečnější vojíny. První zavolá vojína a říká: „Vojíne, vylezte na ten sloup a skočte dolů na ten betonovej blok.”
Vojín: „Ano, pane!”
Skočí, rozseká se.
Druhý zavolá vojína a říká: „Vojíne, vylezte na ten sloup, skočte dolů a cestou udělejte salto.”
Vojín: „Ano, pane!”
Skočí, rozseká se.
Třetí zavolá vojína a říká: „Vojíne, vemte batoh cihel, vylezte na ten sloup, skočte dolů a cestou udělejte salto.”
Vojín: „Tak na to vám, pane, seru!”
Generál: „Vidíte? Tak tomu říkám odvaha.”