Napoleon

Přijde voják do cizinecké legie v poušti. Jeho nadřízený ho tam provádí a říká:
"Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi."
Voják se ptá: "A jak je to tady se ženskýma, máte tu nějaký?"
"No, ženský tu nejsou, ale od toho máme támhle v ohradě velbloudici."
"Fuj, to nikdy!"
A tak žije voják v poušti, je tam měsíc, dva měsíce a už je pořádně nadržený a tak jde za velitelem, jestli by mu nepůjčil klíč od té ohrady s tou velbloudicí. Tak tam jde a za hodinu přijde pořádně pokopaný a pokousaný a ptá se velitele:
"To mi řekněte, jak to stou velbloudicí děláte?"
"No sedneme na ni a jedem za ženskýma do města."

Desátník poslouchá výčitky od velitele:
"Mám zde hlášení, že jste se dnes v noci vrátil do kasáren autem opilý a ještě k tomu jste naboural dvě auta! Máte něco na svou obhajobu?"
"Ano, pane, v tom autě jsem nebyl sám."
"A s kým jste byl?"
"S vámi pane."

Ráno si nechá velitel kasáren nastoupit celá kasárna a praví: „Jak víte, vojáci, dnes jakožto pravidelně každý měsíc probíhá výměna prádla. Nyní přečtu postup jak bude výměna probíhat. Novák si vymění prádlo s Dvořákem, Pospíšil s Krátkým...”

Velitel roty říká vojínům:
"Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu, přijďte vzorně upraveni.
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky??"
A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu ne?"
"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra!"
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
"Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”

Jdou dva vojáci po poli, jeden z nich šlípne na minu a roztrhne mu to hubu od ucha k uchu. Ten druhý se na něj podívá a říká: "Čemu se tlemíš, vždyť nás to mohlo zabít!"