Velbloudice

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”

Příjde takhle jednou generál navštívit kasárny. Všichni vojáci se hned postaví v pozoru do řady, ale generál chce trošku uvolnit atmosféru tak zavelí pohov a ptá se: "Tak co chlapi, jak to děláte, když tu nemáte žádné ženské. Kam ho strkáte?" Přijde k prvnímu vojínovy a ten říká: "No, do čutory." Generál se ptá každého postupně, kam ho strká a od každého slyší: "Do čutory, do čutory, taky do čutory." Nakonec si generál všimne jednoho vojína, který stojí sám v koutě a nějak se ušklebuje. Přijde tedy k němu a zeptá se ho:
"Tak co chlapče, taky ho strkáš do čutory?"
"Ne."
"A jakpak se jmenuješ?"
"Vojín Čutora"

Partyzáni se schovají před fašisty v jeskyni. Fašisti se zastaví před jeskyní a rozmýšlejí, kde jsou partyzáni. Tak jak si povídají, tak partyzáni jim dělají jako ozvěnu.
Fašista: "Kam se asi schovali?"
Ozvěna: "Kam se asi schovali?"
Fašista: "Asi jsou v lese."
Ozvěna: "Asi jsou v lese."
Fašista: "A co kdybychom hodili granát do téhle jeskyně?"
Ozvěna: "Asi jsou v lese."

Velitel roty říká vojínům:
"Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu, přijďte vzorně upraveni.
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky??"
A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu ne?"
"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra!"
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
"Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

Napoleon odpočívá ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!“
"Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile a Napoleon odpovídá:
“Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí mou krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.“
Po nějakém čase sluha opět přiběhne:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři milióny!“
"Dobře, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon se opět vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest miliónů! Tady je vaše červená košile!“
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.“

Jdou dva vojáci po poli, jeden z nich šlípne na minu a roztrhne mu to hubu od ucha k uchu. Ten druhý se na něj podívá a říká: "Čemu se tlemíš, vždyť nás to mohlo zabít!"