Čutora

Ráno si nechá velitel kasáren nastoupit celá kasárna a praví: „Jak víte, vojáci, dnes jakožto pravidelně každý měsíc probíhá výměna prádla. Nyní přečtu postup jak bude výměna probíhat. Novák si vymění prádlo s Dvořákem, Pospíšil s Krátkým...”

Jdou dva vojáci po poli, jeden z nich šlípne na minu a roztrhne mu to hubu od ucha k uchu. Ten druhý se na něj podívá a říká: "Čemu se tlemíš, vždyť nás to mohlo zabít!"

Napoleon odpočívá ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!“
"Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile a Napoleon odpovídá:
“Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí mou krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.“
Po nějakém čase sluha opět přiběhne:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři milióny!“
"Dobře, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon se opět vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest miliónů! Tady je vaše červená košile!“
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.“

Partyzáni se schovají před fašisty v jeskyni. Fašisti se zastaví před jeskyní a rozmýšlejí, kde jsou partyzáni. Tak jak si povídají, tak partyzáni jim dělají jako ozvěnu.
Fašista: "Kam se asi schovali?"
Ozvěna: "Kam se asi schovali?"
Fašista: "Asi jsou v lese."
Ozvěna: "Asi jsou v lese."
Fašista: "A co kdybychom hodili granát do téhle jeskyně?"
Ozvěna: "Asi jsou v lese."

Velitel roty říká vojínům:
"Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu, přijďte vzorně upraveni.
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky??"
A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu ne?"
"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra!"
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
"Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”