Drobné

Desátník poslouchá výčitky od velitele:
"Mám zde hlášení, že jste se dnes v noci vrátil do kasáren autem opilý a ještě k tomu jste naboural dvě auta! Máte něco na svou obhajobu?"
"Ano, pane, v tom autě jsem nebyl sám."
"A s kým jste byl?"
"S vámi pane."

Přijde voják do cizinecké legie v poušti. Jeho nadřízený ho tam provádí a říká:
"Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi."
Voják se ptá: "A jak je to tady se ženskýma, máte tu nějaký?"
"No, ženský tu nejsou, ale od toho máme támhle v ohradě velbloudici."
"Fuj, to nikdy!"
A tak žije voják v poušti, je tam měsíc, dva měsíce a už je pořádně nadržený a tak jde za velitelem, jestli by mu nepůjčil klíč od té ohrady s tou velbloudicí. Tak tam jde a za hodinu přijde pořádně pokopaný a pokousaný a ptá se velitele:
"To mi řekněte, jak to stou velbloudicí děláte?"
"No sedneme na ni a jedem za ženskýma do města."

Ráno si nechá velitel kasáren nastoupit celá kasárna a praví: „Jak víte, vojáci, dnes jakožto pravidelně každý měsíc probíhá výměna prádla. Nyní přečtu postup jak bude výměna probíhat. Novák si vymění prádlo s Dvořákem, Pospíšil s Krátkým...”

Velitel roty říká vojínům:
"Zítra jdeme do divadla na Figarovu svatbu, přijďte vzorně upraveni.
Druhého dne se sejdou před divadlem a všichni jsou vzorně oblečeni a v rukou drží malý dárek. Velitel se jich zeptá: "Proč jste přinesli ty dárky??"
A vojáci odpoví: "Jdeme přece na svatbu ne?"
"To není opravdová svatba," praví velitel. "To je divadelní hra!"
Za chvíli šeptá jeden vojín druhému:
"Teď machruje, ale když jsme šli minule na Labutí jezero, nesl největší pytel s chlebem."

Napoleon odpočívá ve svém stanu, když tu náhle vrazí dovnitř sluha a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milión!“
"Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon odejde a po pár hodinách se vrátí z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile a Napoleon odpovídá:
“Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí mou krev, kdybych byl zraněn, a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.“
Po nějakém čase sluha opět přiběhne:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři milióny!“
"Dobře, přineste mi moji červenou košili.“
Napoleon se opět vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá:
“Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest miliónů! Tady je vaše červená košile!“
"Ne, Jeane, jestli jich je šest miliónů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.“

Na zastávce se potkají dva kamarádi z vojny: „Tak co, už ses oženil?”
„Ještě ne.”
„No, a na co čekáš?”
„Na autobus!”