Zlatá rybka

Veronika a Michal jsou pacienti v blázinci. Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a v tom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a už nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne Michala ven. Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel ústavu, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z blázince, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná. Přijde k ní a říká: "Veroniko,mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku. Špatná zpráva je ta, že se Michal, kterého jsi zachránila, krátce poté oběsil v koupelně na pásku z kalhot jeho obleku. Je mi to líto, je mrtev." Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí: "On se neoběsil, já jsem ho tam pověsila, aby uschnul."

"Říkal že to dotáhne vysoko, včera se oběsil na topolu.."

-"Hoď po mě to kladivo!"

-"Rozsviť, cítím plyn..."

-"Neboj, není nabitá."

-"To je ale dobrá houbovka."

-"Hele, užovka!"

-"Zprava dobrý."

-"Pojď, máme přednost."

A teď mě vyfoť na té skále.
Zprava dobrý!
Zmlátíme ho, vždyť je sám.
Neboj, není nabitá.
Hoď mi sem to kladivo!
Divné, cítím plyn, rozsviť!
Pejsku, pojď sem!
Od čeho je tenhle drát?
Brzdy jsou hotové, jdu je vyzkoušet.
Mohla byste mi přidat té vynikající houbové omáčky?
Tady je silný led, to přejdeme.
Neboj, ty bobule jsou jedlý.
Hele, stopař, vezmem ho.

Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se:
„Kolik bylo vašemu manželovi?“
„Devadesát osum," odpoví vdova, “byl o dva roky starší než já.“
„Takže vám je tedy devadesát šest,“ podotkne obřadník.
Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit domů, co?“

Muž umírá v nemocnici, doktor mu sděluje, že má tak tři minuty žvota.
"Můžu si ještě něco přát než umřu?", ptá se pacient.
"Ano, možná tak vajíčko naměkko,"odpoví doktor.