Jak správně komunikovat na pracovišti

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat divné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.
Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
"Co tam, proboha, děláte?"
Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů.
Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
"A kam jdete Vy?"
Odpověděla mu:
"Jdu taky domů. Přece nebudu dělat
po tmě!"

Povídá šéf sekretářce:
"Ivanko, přijďte ke mně dnes večer, popovídame si o vašich prémiích."
Ona odpoví:
"Ale pane řediteli, na toto téma jsme souložili už minulou středu."

Výměna názorů je, když jdete za šéfem se svým názorem a vrátíte se s jeho.

V kanceláři povídá paní Květa své nové kolegyni:
"Pamatuješ, jak jsem ti minule říkala, že tady všichni milujeme našeho šéfa?"
"No jasně, pamatuju."
"No, tak dneska jseš na řadě ty."

Jistý muž byl třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. "Možná tam pořád ten obchod je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty," pomyslel si. Tak se tam vydal a obchod tam samozřejmě byl.
"Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli ještě máte moje boty?"
Starý muž zašel dozadu a po dvou minutách se vrátil: "Budou hotový ve čtvrtek."

Šéf se ptá pracovníka: "Co myslíte, že je základní problém v naší firmě: nevědomost nebo nezájem?"
- "Nevím. A ani mě to nezajímá."