Slivovice

Přišel Ďábel k právníkovi do kanceláře a povídá mu: "Zařídím, aby Tvůj plat byl 10x vyšší, abys měl ty nejlepší klienty, budeš mít 5 měsíců dovolené, všechny případy vyhraješ, lidé Tě budou mít rádi a dožiješ se 100 let. Jediné, co za to chci, je duše Tvé ženy, tvých dětí a dětí Tvých dětí. Ty budou už navěky odsouzeny k pekelným rukám."
Právník se chvíli zamýšlí a pak se podezřívavě zeptá: "A kde to má nějaký zádrhel?"

Ptá se novopečený soudce staršího kolegy:
„Mám tu chlapa, co byl dopaden, jak načerno pálí slivovici, kolik mu mám dát?”
„Rozhodně ne víc, jak stovku za litr!”

Chlápek u soudu:
“Obžalovaný, proč jste zmlátil toho pána?”
“Vždyť vám to řikám, frajer libovej, černý brejličky, bílá hůl a oklepával mi auto.”

Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu:
"Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600,000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost."
Právník odpovídá: "Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?"
"Ne, to jsem opravdu nevěděl."
"No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?"

Právník prováděl křížový výslech svědkyně: „Říkáte, že jste se stavěla u paní Michálkové doma hned po snídani. Pověděla byste porotě, co vám řekla?”
„Námitka, vaše ctihodnosti,” vykřikl druhý právník.
Následovala dlouhá diskuze mezi právníky, zda je otázka přípustná nebo ne. Po čtyřiceti minutách nakonec soudce rozhodl, že otázku připustí.
„Tak,” pokračoval první právník, „odpovězte prosím na otázku: Co řekla paní Michálková, když jste k ní třetího prosince po snídani přišla?”
„Nic, nebyla zrovna doma!”

U soudu:
"Poznáváte ten budík?"
"Ne!"
"Odveďte ho."
Druhý den:
"Poznáváte ten budík?"
"Ano."
"No vida, a kde jste ho viděl?"
"Včera jste mi ho ukazoval!"