Paměť

"V koleně máte vodu, v moči písek a ve žluči kameny."
"Ještě mi řekněte, že mám v pytli cement, a začnu stavět."

"Pane doktore, jaké mám vyhlídky?"
"No, v podstatě máte dvě možnosti:
buď se nechat operovat, anebo umřít sám."

Lékař: Kouříte?
Pacient: Občas si zapálím, ale když se rozjedu, vykouřím i celou krabičku.
Lékař: Pijete?
Pacient: No občas si dám skleničku - dvě. Ale když se rozjedu, tak klidně
vypiju i celou flašku.
Lékař: Souložíte?
Pacient: Tak 2krát 3krát do týdne.
Lékař: No to není kdovíco...
Pacient: No tak - na katolického kněze z malého města...

V lékárně:
"Prosím, intimní krém."
"Nahlas!"
"Ne na hlas, na ptáka!"

Blázni v léčebně si myslí, že jsou listí, tudíž si vyskočí na lustry. Přijde je zkontrolovat psychiatr. Vejde do prvního pokoje a zvolá: „Podzim!”
Blázni spadnou. Vejde do druhého pokoje a zase: „Podzim!”
Blázni se opět pustí lustrů. Ve třetím pokoji psychiatr znovu opakuje: „Podzim!”
Nic. Blázni jako by neslyšeli. Psychiatr: „Podzim, blázni, je podzim!”
Opět nic. Tu se ozve jeden z bláznů a volá: „My jsme jehličnany!”

Přijde babička k doktorovi. Doktor jí proklepne, poslechne stetoskopem a povídá:
„Babi, máte slabé srdíčko, musíte se šetřit. Zakazuji vám chodit po schodech, abyste si neublížila.“
Za měsíc přijde stará paní na kontrolu, doktor ji prohlédne a hned jí sděluje dobrou zprávu: „Vidíte, babičko, dneska vypadáte lépe, i srdíčko je v pořádku, po těch schodech tedy už můžete chodit, i když pomaličku.“
„Jé, pane doktore, vy jste zlatý, ani nevíte, jakou radost jste mi udělal, že už nemusím lézt po tom zábradlí!“