Celibát

Víte, proč bůh miluje ateisty?
Neobtěžují ho svými problémy.

Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem. Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí: „Ó bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž. Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mě, ale i mého milence.“ Na to se nebesa otevřou a ozve se: „Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se.“
- „Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde."
Všechno proběhne úplně hladce. Tři roky se žena nekoupe, jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá. Tři roky uběhnou. Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla. Po pěti letech si koupí zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět. Žena si vzpomene na svůj slib. Poklekne, sepne ruce k nebesům a volá: „Ó bože, teď, teď mě chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou.“ Nebesa se opět otevřou a ozve se: „Dva roky, dva roky mi trvalo, než jsem vás všechny kurvy dostal na jednu loď!“

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."

Muž se ptá Boha:
"Bože, proč jsi učinil ženu tak krásnou?"
"Abys ji miloval."
"A proč jsi ji učinil tak blbou?"
"Aby milovala ona tebe!"

Potká farář Aničku a ptá se jí:
"Tak co, Aničko, jak se máš?"
"Celkem dobře, pane faráři," odvětí Anička.
"A manžela už máš?"
"Ano, mám."
"A co děti, máte?"
"No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde."
"Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu, zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás."
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
"Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?"
"Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě."
"A kde máš manžela?"
"Ten jel do Vatikánu sfouknout tu blbou svíčku!"

Mladík s vyhlídkami na dobrou kariéru se rozhodl vzít si ctnostnou slečnu z kláštěra, nedotčenou hříchy moderní konzumní společnosti. Po svatbě museli jet domů přes takové to noční centrum města.
- "Drahý, co jsou zač ty ženy, co se opírají o lucerny?"
- "To jsou nemorální ženy, které propůjčují za pět stovek své tělo k sexu."
"Uh, pět stovek... nám mniši dávali jen jablka."