Únava

Zahraniční podnikatel je na exkurzi v továrně na gumové výrobky a zastaví se u automatu na výrobu dudlíků.
"Tss-pop! Tss-pop! Tss-pop!" dělá stroj.
"Ten syčivý zvuk "Tss" vzniká, když dávkovač napouští formu latexovou hmotou." vysvětluje ředitel závodu a to "pop!" to je od speciální jehly, která vždy ve špičce dudlíku prorazí dírku."
Muž chápavě kýve hlavou. Později exkurze dorazí ke stroji na výrobu kondomů. Automat vydává přerývavý zvuk:
"Tss! Tss! Tss! Tss-pop! Tss! Tss! Tss! Tss-pop!"
Muž se nechápavě podívá na ředitele závodu: "Tak moment! Je mi jasné co znamená to syčení Tss!, ale co má znamenat to občasné pop!?"
"To je podobné jako u automatu na dudlíky," odpoví ředitel, "v každém čtvrtém kondomu prorazí speciální jehla otvor."
"Tím ale přece svou výrobu kondomů znehodnocujete!"
"Jistě, ale nevěřil byste, jak to pomáhá odbytu našich dudlíků!"

Ptají se protřelého obchodníka:
„To tě baví podvádět lidi?”
„Nebaví, ale živí!”

Černoch si uřízne na cirkulárce dva prsty a jede k doktorovi. Doktor se ptá jestli si je přivezl sebou a černoch na to, že je nechal doma. Doktor říká: "To nevadí, já tady dva mám, ale jsou bílé."
Dohodnou se a operace proběhne bezvadně.
Za nějaký čas černoch jede tramvají, drží se rukou za tyč, vedle stojí stará babka, chvíli na něho kouká a potom se zeptá: "Tak co kominíčku jedeš od milé?"

Nový kolega se ptá staršího zaměstnance:
"Proč Aničce všichni říkají chřipka?"
Tázaný chvilku přemýšlí a po chvilce odpovídá:
"No, chřipku už měl taky každej..."

Sejdou se dva podnikatelé a první se ptá:
„Co pořád děláš?”
„Stavím dům,” prozrazuje druhý.
„Neříkej, vždyť tam pořád vidím jen samé Ukrajince a tebe jsem ještě neviděl hnout prstem...”

Nedávno jsem strašně potřeboval na pár dní vypadnout z práce, ale věděl jsem, že šéf mi volno jen tak nedá. Naštěstí mě napadlo, že kdybych ze sebe udělal blázna, tak mě na pár dní pustí. Tak jsem se zavěsil pod strop a začal vydávat divné zvuky. Má kolegyně se na mě udiveně dívala a pak se zeptala, co proboha dělám na tom stropě.
Vysvětlil jsem jí, že představuji žárovku, aby si šéf myslel, že jsem se zbláznil a pustil mě na pár dní domů oddychnout si od práce. Po několika minutách se u nás v kanceláři šéf skutečně objevil. Podíval se na mě, jak visím pod stropem a zeptal se:
"Co tam, proboha, děláte?"
Řekl jsem mu, že jsem se stal žárovkou. Odpověděl, že jsem očividně přepracovaný a že si mám jít na pár dní domů odpočinout. Seskočil jsem dolů a odcházel domů.
Moje spolupracovnice se ovšem vydala za mnou. Šéf ji zastavil a zeptal se jí:
"A kam jdete Vy?"
Odpověděla mu:
"Jdu taky domů. Přece nebudu dělat
po tmě!"