Mikádo

"Pepíčku, vyjmenuj deset zvířat, která žijí v Africe."
- "Jeden slon a devět žiraf."

Ptá se Pepíček maminky:
"Mami, kdybych vylezl z té druhé dírky, jmenoval bych se Peprdýlek?"

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova "jelikož" a "patrně".
Přihlásí se Janička:
"Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet."
Další děti sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček:
"Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy."
"Ale Pepíčku," namítne kantorka, "tam není ani jelikož, ani patrně."
"No, to taky není všechno," říká Pepíček a dodá:
"...a jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat."

Paní učitelka se ptá dětí co doma jí. Přihlásí se Maruška a říká:
"My doma jíme zeleninu."
"Přihlásí se Evička a říká:
"My doma jíme sýry."
"Přihlásí se Pepíček a řiká:
"My doma jíme světlo!"
"Ale Pepíčku světlo se přece nejí!"
"Tak poslouchejte, když jsem šel jednou spát tak maminka řekla tatínkovi: Jardo zhasni to světlo a strč mi ho do huby!"

Pepíček kouká z okna a vidí, jak na dvoře souloží dva psi. Jelikož nic podobného v životě neviděl, ptá se tatínka, co to ti psi vlastně dělají. Otec má za to, že pepíček má na pravdivou odpověď ještě čas a tak mu řekl, že ten pejsek vzadu si asi zlomil přední nohu a ten druhý ho na zádech odnáší do nemocnice.
"Takovej je život, tati," povzdechl si Pepíček.
"Snažíš se někomu pomoct a on tě ojebe..!"

Učitel chemie: "Řekněte mi nějaké dráždidlo."
Honzík: "Dým z cigaret."
Učitel: "Výborně."
Pepíček: "Prosím, vagína."
Učitel se naštve, napíše Pepíčkovi poznámku a umravní ho. Další den, opět chemie, Pepíček ale sedí až úplně v zadní lavici.
Učitel: "Ale, Pepíčku, proč sedíš úplně vzadu?"
Pepíček: "Otec mi říkal, že jestli pro vás není píča dostatečně velké dráždidlo, tak jste buzerant a mám se od vás držet co nejdál!"