Přistání na Slunci

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
" Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku.

Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká:
"Kéž by tu byl Boryš! Ten by nám pomohl."
A po chvíli zase. Takhle to říká celý den.
Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se: "Co máš pořád s tím Boryšem?"
A první odpovídá: "No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umí-po-skalinách..."

Američan a Rus si telefonují:
A: Ivane, teď říkali v televizi, že tam u vás jsou děsný mrazy, až - 60°C.
R: To je blbina, nejvejš tak -20°C.
A: No ne, teď to říkali na CNN, prej přes -60°C.
R: Ale no tak možná někde třeba -25°C, ale to spíš vyjímečně.
A: No ale ty záběry byly děsný, ty omrzlý silnice, baráky, lidi...
R: Jo, ty myslíš venku ?! No tak to jo.

Starý Arab žije již přes 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory.
Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt.
Mám tě rád.
Tvůj otec

Obratem obdrží odpověď:
Milý otče,
prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě nic!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád.
Ahmed

Jen pár hodin na to obklíčí dům starého muže americká armáda, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý centimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otče,
jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe na tu dálku nemůžu udělat.
Mám tě rád.
Ahmed.

Somálský emigrant přijede do Čech. Zastaví prvního člověka, kterého potká a řekne mu:
"Díky, pane Čechu, že mě necháváte v téhle zemi a zajišťujete mi ubytování, stravování, lékařskou péči a vzdělání zdarma!"
Muž ale odpoví:
"Ne, mýlíte se, já jsem Rom."
Somálec jde dál a potká dalšího kolemjdoucího:
"Děkuji za vaši krásnou českou zemi!"
Ale kolemjdoucí odpoví:
"Já ne Čech. Já Vietnamec."
Somálec jde dál, potká dalšího kolemjdoucího, potřese mu rukou a řekne:
"Díky za bájecné Čechy!"
Kolemjdoucí řekne:
"Nejsem Čech, jsem Ukrajinec!"
Somálec nakonec potká krásnou ženu a podezřívavě se zeptá:
"Jste Češka?"
Žena odpoví:
"Ne, jsem z Kazachstánu."
Somálec je zcela zmatený a ptá se:
"A kde jsou proboha všichni Češi?"
Kazaška se podívá na hodinky, pokrčí rameny a odpoví:
"...asi v práci!"

Dohadují se Rus, Američan a Čech, kdo umí vyrobit lepší věc ze skla.
Rus říká: "My, u nás v Rusku dokážeme vyrobit tak dlouhou skleněnou trubku, že s ní vidíme až na dno nejhlubšího oceánu!"
"A jak tomu říkáte?"
"Oceánohled."
Američan na to: "To nic není, to u nás v Americe, dokážeme vyrobit tak silnou čočku, že s ní vidíme do nejvzdálenějšího vesmíru! Říkáme tomu kosmohled."
A Čech na to: "To my, v Čechách dokážeme vyrobit takovou věc ze skla, že s ní vidíme skrz zeď!"
Ostatní se diví: "To není možný, a jak tomu řikáte?"
"Okno."