Nejdelší vtipy

… zvoní telefon…

Putin: Ano?

Obama: Vlado, musíš s tím okamžitě přestat!

Putin: Proč?

Obama: Protože je to špatné, jak si vůbec něco takového můžeš před Bohem dovolit?

Putin: Ale klid, víš že každý velký státník má nějakou slabůstku… a jak si to vůbec zjistil?

Obama: Jak? Sem kvůli tomu musel seděl dvě hodiny v Pentagonu a poslouchat ty jejich analýzy situací a scénářů a pak se mě na to každý ptal při tiskovce.

Putin (nervózní): Ehm… o čem že to mluvíš?

Obama: O té vaší bezprecedentní okupaci nezávislého státu.

Putin (s úlevou v hlase): Jo tohle..

Obama: Sem si připadal jak blbec, netušil sem kde to vlastně je… kde to vlastně je?

Putin: Kde je co? Ukrajina?

Obama: Ale Ukrajina vím, ta je u Evropy. Ale kde je ten Krym?

Putin: V Rusku!

Obama (na pozadí šustí papír): Já tady čtu, že je to autonomní součást Ukrajiny a že si tam poslal armádu. Co je to autonomní oblast? Něco jako bývalá kolonie?

Putin: Ruská kolonie. A není to moje armáda, ale jen místní domobrana, moje armáda nepřekročila hranice Sevastopolu.

Obama: Jakýho poolu? Vy tam hrajete kulečník?

Putin: Ne, pool, pol jako polis… prostě takové město kde máme vojáky a lodě.

Obama: Počkej, vy tam už máte základnu? Tak proč je obsazujete?

Putin: Protože ti vaši nacisté, fašisté a jiné ultrapravicové rozkladné živly v nové samozvané vládě ji chtějí zavřít.

Obama: Myslíš ty mírumilovné demonstranty toužící po svobodě, demokracii a lidských právech?

Putin: Jo, tahle banda.

Obama: Aha… hele ale takhle to nejde. V dobách SSSR jste měli alespoň dost slušnosti abyste nám o invazi dali vědět předem… a já bych si mohl připravil argumenty proč s tím nemůžeme nic dělat.

Putin: V dobách SSSR se ještě respektovaly sféry vlivu. A stejně o nic nejde

Obama: Jak o nic nejde? Tohle je jasné a pregnantní porušení veškerého mezinárodního práva!

Putin: A kdo o tom ví víc než ty, že?

Obama: Ale fakt, Vlado… takhle to prostě nemůžeš dělat.

Putin: Myslíš, že jsem tam měl nejdřív vybombardovat veškerou infrastrukturu a pak jim nabídnout výhodné půjčky a nechat z nich zaplatit ruské firmy aby to opravily?

Obama: To taky… ale hlavně jsi nám o tom měl říct včas, teď vypadáme jako blbci. A co teprve Evropa. Chudák Ashtonová.

Putin: To je zase kdo?

… následuje delší prodleva doprovázená šustěním papíru na obou stranách…

Obama: Hele, to je prý někdo jako evropská ministryně zahraničí.

Putin (překvapeně): To existuje? A co je s ní?

Obama: Měla nervový kolaps. Přijela chudák do toho… (šustění papíru) Kyjeva, aby se vyfotila s novou demokratickou proevropskou vládou a najednou je obklopená fanatiky a každý se jí ptal jak bude Evropská unie hájit územní celistvost Ukrajiny proti ruské agresi…

Putin (samolibě): Nijak.

Obama: To já vím taky…. ale ona to prostě nečekala a nervově se zhroutila… jsou u ní doktoři. Prý pořád kouká na svůj mobil a každého se ptá jaké číslo má Winston Churchill.

Putin: A to ti řekl Cameron?

Obama: Ne, kluci od NSA.

Putin: Jestli máš nějakou nahrávku tak si to pustíme v Soči na GÉ osmičce ať je tam taky trošku sranda.

Obama: Hele, my tam asi nepojedem.

Putin: Proč?

Obama: Protože jsi agresor, tyran a diktátor.

Putin: No a co?

Obama: A nic… prostě musíme nějak protestovat, chápeš, ne?

Putin: Nechápu. Ale když Vás to baví…

Obama: Hele, ale asi na Vás budeme muset teď uvalit nějaké sankce, je ti to doufám jasné.

Putin: Už zase? A co by to jako mělo být tentokrát?.

Obama: Mohli bychom pozastavit Vaší spolupráci s NATO.

Putin: Myslíš jako že bych měl pozastavit ten koridor do Afghánistánu?

Obama: Tak nic no… ale mohl bych… (delší šustění papíru)… mohl bych prý nechat schválit nějaký zákon a dodávat do Evropy ten nový břidlicový plyn.

Putin: To by šlo… jen to prosím neschvaluj než dokončím ten plynovod do Číny.

Obama: Jak dlouho ti to bude trvat?

Putin: Tak 10 let?

Obama: Tak to je v klidu, dřív by to stejně kongresem neprošlo. Jo a také prý bych vám mohl zmrazit nějaké účty co máte u nás.

Putin: A já bych také mohl začít jako rezervní měnu místo dolaru přejít na euro.

Obama: Teď kecáš… víš jak dlouho by trvalo než bys tohle protlačil?

Putin: Tři dny max… mně schválí parlament i vláda všechno.

Obama: Hajzle… víš jak ti někdy závidím?

Putin: Vím.

Obama: Ale i tak… víš jak by to poškodilo vaší ekonomiku a životní úroveň?

Putin: Životní co?

Obama: Úroveň… jako že by si lidé mohli koupit jen dvě auta místo tří a tak…

Putin: Potom co Rus přežila Stalina, perestrojku i Jelcina, si u nás takové drobnosti nikdo nevšimne.

Obama: Hele, ale my prostě nějaké ty sankce musíme přijmout… já pak řeknu někomu z hospodářského ať to s váma předtím projedná.

Putin: Takže jako vždy

Obama: Jako vždy. Ale co s tím Krymem? My to prostě uznat nemůžeme, to po nás nemůžeš chtít

Putin: Já po Vás nic nechci, mám Krym pod kontrolou a vy si protestujte jak chcete.

Obama: Myslíš jako v tý Rusii?

Putin: Gruzii!

Obama: Sakra kdo si má všechny ty malé státy mezi Evropou a Asií pamatovat? Proč tam prostě nemůžete mít jeden velký stát a jeden národ jako v Americe?

Putin: A o co myslíš, že se celou dobu snažím.

Obama: Fajn, tak jsme dohodnutí. Ale nechceš tam předtím zfalšovat nějaké referendum jako že s tím ty lidi souhlasí?

Putin: A pak byste to uznali?

Obama: Jasně, že ne… ale vypadalo by to trošku líp až jim budu vysvětlovat že s garancí územní celistvosti maj prostě smůlu… víš jak je to trapný?

Putin: Nevím. Ale pokud ti to udělá radost tak tam nějaké referendum klidně zařídím.

Obama: Díky Vlado. Hele pokud s tím chceš pomoct, máme tu skvělou PR agenturu co se zaměřuje na zoufalé kauzy a ti udělají super kampaň i pro naprosto ztracené případy. Říkal mi teď Biden, že někde v Československu dělali kampaň pro bývalého agenta komunistické tajné policie a málem prý ty volby vyhrál!

Putin: Málem? Amatéři.

Obama: Československo?

Putin: Ti taky.

Obama: A mám ti teda domluvit tu agenturu?

Putin: Hádej!

Obama: No ale jak teda chceš přemluvit lidi aby to schválili?

Putin: Byl si někdy na Ukrajině?

Obama: Hm.. pravda.

Putin: A na tu GÉ osmičku fakt nepřijedeš?

Obama: Hele asi ne, uvidíme se za rok až se to uklidní.

Putin: Tak jestli je to všechno…

Obama: Jo počkej, mám tady email od Kerryho, chce půjčit Ukraijně nějakých 11 miliard dolarů na mizerný úrok… nevadí ti to?

Putin: Vůbec ne, alespoň konečně zaplatí co mi dluží za plyn.

Obama: OK, tak ahoj a zase si zavoláme.

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“

Pilot: Dobré ráno Bratislavo.
Tower: Dobré ráno. Pro informaci - tady je Vídeň.
Pilot: Chystáme se na přistáni Bratislavo.
Tower: Tady je opravdu Vídeň.
Pilot: Vídeň?
Tower: Ano!
Pilot: Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy.
Tower: O.K. Tak přestaňte přistávat a zahněte doleva.

Tower: Abysme zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava.
Pilot: Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?
Tower: Takovej rachot, když vaše 707 narazí do 727 před vámi!

Tower: Jste Airbus 320 nebo 340?
Pilot: Samozřejmě že Airbus 340.
Tower: V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory.

Tower ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: "No jo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažeři mužou klidně vědět, že jsou dole."
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj."

Pilot společnosti Alitalia, kterému blesk vyřadil z provozu polovinu kokkpitu: "Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje ..... "
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.
Tower: Jaká je vaše pozice. Nemáme vás na radaru.
Pilot: Stojíme na dráze 2 a už věčnost čekáme na cisternu!

Tower: Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oscar 2
Pilot: Kde to je? My se tady přeci nevyznáme.
Tower: Nic si z toho nedělejte. Já tu sem taky teprve druhej den.

Pilot: Žádáme o povolení ke startu.
Tower: Sorry, nemáme váš letový plán, kam letíte?
Pilot: Do Salzburgu, jako každý pondělí.
Tower: Dneska je úterý.
Pilot: To je super. Tak to máme volno!

Pilot: Copak tady není žádný Follow-me-auto?
Tower: Negativ. Koukejte se dostat na Gate sám.

Tower: Máte dost paliva nebo ne?
Pilot: Ano.
Tower: Ano, co?
Pilot: Ano, pane.

Tower: Vaše výška a pozice?
Pilot: Měřím 1,80 a sedím vepředu vlevo.

Tower: Oznamte nám očekávaný čas příletu.
Pilot: Úterý by se mi docela hodilo.

Sex v úzké posteli pro jednoho už nepřichází v úvahu.
V ledničce máte víc jídla než chlastu.
Šest hodin ráno už není doba na chození do postele, ale naopak na vstávání.
Vaši oblíbenou písničku už hrají jen ve výtahu.
V televizi vás zajímá hlavně předpověď počasí.
Vaši kamarádi se už žení a rozvádějí, místo toho, aby si někoho narazili anebo ho nechali plavat.
Vaše dovolená se smrskla ze sto třiceti dní na čtrnáct.
Nevystačíte si už s džíny a svetrem, když se chcete hezky obléci.
Jste to vy, kdo volá policii, protože ti zatracení spratci odvedle odmítají ztlumit hudbu.
Starší příbuzní už vykládají ve vaší přítomnosti sprosté vtipy.
Nevíte, v kolik zavírá místní diskotéka.
Platíte míň za pojištění auta, zato na půjčku na auto splácíte stále víc.
Když spíte na gauči, jste ráno celí rozlámaní.
Svého psa krmíte podle zásad zdravé výživy, a ne zbytky od McDonalda.
Odpoledne si už nedáváte šlofíka.
Večeře a potom kino už pro vás nejsou začátek rande, ale celé rande.
Půlka smaženého kuřete ve tři ráno vám neuklidní žaludek, ale naopak vyvolá žlučníkový záchvat.
Do lékárny už nechodíte pro kondomy a testy na těhotenství, ale pro prášky na bolení hlavy a žaludku.
Láhev vína za třicet korun už nepovažujete za fajnové pití.
I když to tak nebývalo, najednou snídáte ráno.
Místo věty: "Už nikdy nebudu tak strašně moc pít,"
říkáte: "Už nemůžu pít, tak jako dřív".
Devadesát procent času, který strávíte u počítače, je skutečná práce.
Za oknem máte několik květináčů s květinami, ale žádná z nich se nedá kouřit.
Nepijete doma ještě před odchodem do hospody jen proto,
abyste ušetřili.
Se zakaboněnou tváří čtete celý seznam a marně hledáte bod, který se na vás nevztahuje..

Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známá jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM: “Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”
SL: “To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”
SM: “Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”
SM: “To ale není řešení.”
SL: “Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde taky rychleji.”
SM: “Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”

Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.
Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítáná obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.
SM: “Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”
SL: “Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”
SM: “A?”
SL: “Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”
SM: “Bože! Co jsi udělala?”
SL: “Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem si sukni nahoru.”
SM: “Pane na nebi! A co on?”
SL: “Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”
SM: “Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”
SL: “Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”

Milá technická podporo,

loni jsem aktualizovala program Milenec 5.0 na program Manzel 1.0 a zjistila jsem zpomalení celého procesu zejména u aplikácí Květiny 3.5 a Šperky 2.0, které přitom v programu Milenec 5.0 fungovaly bezchybně.
Navíc program Manzel 1.0 odinstaloval některé velmi důležité aplikace, jako třeba Romantika 9.5 nebo Osobní pozornosti 6.5 a sám si nainstaloval nežádoucí aplikace jako je Fotbal 5.0 nebo Hokej 3.0.
Také aplikace Rozhovor 8.0 je nefunkční a při spuštění aplikace Uklid 2.6 celý systém, zkolabuje.
Zkusila jsem aplikaci Rejpani a nepomohlo to.
Co mám dělat?
Zoufalá.

Vážená ZoufaIá,
uvědomte si, prosím, že program Milenec 5.0 patří do příslušenství Viry, zatímco program Manžel 1.0 je operační systém.
Prosím zadejte povel myslelajsemsizememilujes.html a zkuste si stáhnout aplikaci SIzy 6.2 a také nezapomeňte aktualizovat aplikaci Vina 3.0. Program Manzel1.0 by pak měl automaticky aktualizovat aplikaci Sperky 2.O a Kvetiny 3.5.
Mějte však na paměti, že zneužívaní výše uvedených aplikací může zapříčinit, že Manžel 1.0 se změní na program Podrážděné ticho 2.5 nebo Pivo 6. 1 .
V žádném případě neinstalujte program Tchyne 1.0, do Vašeho systému by se dostal virus, který by postupně převzal nad celým systémem kontrolu!
Také se nesnažte znovu nainstalovat program Milenec 5.0. Jde o nepodporovanou aplikaci a její instalace zhroutí program Manzel 1.0.
Shrnutí: Manžel 1.0 je výborný program, má však limitovanou paměť a nenaučí se nové aplikace jednoduše.
Možná, že byste měla zvážit zakoupení podpůrného softwaru, na zvětšení paměti a výkonu.
Doporučujeme programy Vařeni 3.0 a Svůdné prádlo 7.7.
Hodně štěstí.
Vaše technická podpora

OTÁZKA:
Dobrý den, loni jsem provedl upgrade PŘÍTELKYNĚ 1.0 na verzi MANŽELKA 1.0 a nový program nečekaně spustil proces DĚTI, s mimořádně velkou spotřebou paměti a systémových zdrojů. V manuálu není tato funkce zmiňována. Mimo to Manželka 1.0 také zasahuje do ostatních programů a natahuje se už při bootování systému. Ostatní programy, jako například Noční Poker 4.2 a Pivo 12.0 od té doby přestaly fungovat, při jejich spuštění se systém zhroutí. Zdá se, že Manželku 1.0 nemohu odstranit ze systému. Uvažoval jsem o návratu k Přítelkyni 1.0, ale uninstall skončil neúspěšně. Můžete mi někdo poradit?

ODPOVĚĎ:
Vážený uživateli, toto je velmi častý problém. Mnoho lidí přechází z Přítelkyně 1.0 na Manželku 1.0, domnívajíc se, že je to jen neškodná zábavná utilita. Ale Manželka 1.0 je operační systém, navržený tak, aby sám spouštěl a ukončoval ostatní aplikace. Nepouštějte se do instalace! Dodatečné odstranění Manželky 1.0 může mít za následek poškození systémových zdrojů. Někteří se pokoušeli instalovat Přítelkyni 2.0, resp. Manželku 2.0,ale narazili na více problémů, než v původním systému. Jiní zkoušeli spouštět Přítelkyni 2.0 paralelně na pozadí. Bohužel, Manželka 1.0 detekuje přítomnost Přítelkyně 2.0, což zapříčiňuje konflikty s následným kolapsem systému. Jediná možnost, jak se vyhnout problémům, je neinstalovat software Manželka, ale používat jen Přítelkyni. Verze Přítelkyně 1.0, 2.0, 3.0 atd. jsou navzájem kompatibilní, dokonce se mohou provozovat paralelně. Nyní je již pozdě, můžete jen varovat své známé. Ještě varujeme: dejte si pozor na nedokumentovanou automatickou instalaci programu Tchýně 6.4.

Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy.
Během plavby přišel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově.
Čtyři měsíce jedl jen kokosové ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká loď.
Jednoho dne zpozoroval, jak se po ostrovní říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.
"Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?"
"Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné části ostrova.
"No to si měla štěstí, že se ti zachránil člun."
"Nezachránil, ten jsem si vyrobila."
"Prosím?"
"No, vždyť je tu všude okolo bambus a třtina..."
"Ale kde jsi vzala nářadí?!"
"Z kamenů jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky."
"A ty spíš kde?"
"Celé 4 měsíce na pláži," zahanbeně přiznal manažer.
"Tak pojď ke mně na návštěvu..."
Doplaví se k její chatce a žena říká: "V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu..."
Manažer je úplne hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si:
"Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál?"
Sejde dolů a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový list...
Přitulí se k němu a říká: "Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám.
Jsem si jistá, že je něco, co bys právě teď chtěl dělat...něco, co jsi nedělal už dlouhé měsíce..."
Manažer nevěří vlastním uším a povídá: "Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?"

"Haló, Señor Bob? Tady je Ernesto, domovník vašeho venkovského domu."

"Ano, Ernesto. Co potřebuješ? Vyskytly se nějaké problémy?"

"Ehm, volám, abych vám řekl, Señor Bob, že zemřel papoušek."

"Můj papoušek? Mrtvý? Ten, co vyhrával mezinárodní soutěže?"

"Si, Señor, ten."

"Proklatě! To je škoda! Zaplatil jsem za něj nemalé jmění. Na co zemřel?"

"Jedl zkažené maso, Señor Bob."

"Zkažené maso? Kdo mu k čertu dal zkažené maso?"

"Nikdo, Señor. Jedl ho sám, maso z mrtvého koně."

"Mrtvého koně? Jakého mrtvého koně?"

"Toho plnokrevníka, Señor Bob..."

"Můj plnokrevník, který vyhrával všechny dostihy je také mrtev?!"

"Ano, Señor Bob, pošel, protože musel tahat cisternu s vodou."

"Přeskočilo ti? Jakou cisternu?"

"Tu, co jsme ji používali k hašení požáru, Señor."

"Můj bože! O jakém požáru to zase mluvíš?!"

"O tom jak hořel váš dům, Señor! Převrátila se svíčka a chytily od ní záclony."

"Co to meleš? Chceš říct že můj mansion je zničený kvůli nějaké svíčce?!"

"Ano, Señor Bob."

"Vždyť v tom domě byla zavedena elektrika! Na co jste potřebovali svíčku?"

"Na pohřeb, Señor Bob..."

"O jakém zatraceném pohřbu to mluvíš?!!"

"Vaší manželky, Señor Bob. Jednou se vracela domů velice pozdě a já jsem si myslel, že je to zloděj. Tak jsem ji udeřil do hlavy vaší novou golfovou holí PingG15 204g s titaniovou hlavicí a TFC 149D grafitovou rukojetí."

Ticho...

Dlouho trvající ticho...

"Ernesto, jestli jsi mi tu hůl zlomil, tak si mě nepřej!!!"

Byl jsem velmi šťastný člověk. Má báječná přítelkyně a já jsme byli spolu více než tři roky, a tak jsme se rozhodli se vzít. Jen jedna malá věc mi vadila, byla to její překrásná mladší sestra. Mé budoucí švagrové bylo dvaadvacet, měla na sobě velmi těsnou minisukni, a určitě byla bez podprsenky. Často se ke mě skláněla, když byla u mě, a tak jsem měl více než příjemný pohled na její intimní části těla. To muselo být úmyslné. Nikdy to nedělala, když byla u někoho jiného. Jeden den tato sestřička volala a požádala mě, abych jí pomohl zkontrolovat svatební pozvánky. Byla sama, když jsem přijel. Zašeptala mi že po mě touží a tyto pocity že nedokázala překonat. Navrhla mi, abych se s ní miloval, jen jednou předtím, než se ožením zaváži svůj život s její sestrou. No, byl jsem celkem v šoku, a nemohl říct ani slovo. Řekla: "Jdu nahoru do mého pokoje, a chceš-li poslední divoký úlet, přijď a vem si mě." Byl jsem ohromen, zmrazen a v šoku jsem sledoval, jak odchází po schodech. Když se dostala nahoru, stáhla si kalhotky a hodila je po schodech dolů na mě. Stál jsem tam na okamžik, pak jsem se otočil a šel přímo k hlavnímu vchodu. Otevřel jsem dveře a šel rovnou ke svému autu. A hle, celé mé budoucí příbuzenstvo stálo venku a všichni tleskali! Se slzami v očích, mě můj tchán objal a řekl: "Jsme velmi rádi, že jste prošel naším malým testem...Nemohli jsme si přát lepšího člověka pro naši dceru. Vítejte do rodiny!" A poučení z tohoto příběhu je: Vždy si nechávejte kondomy v autě!

Malá dcerka v roce 2513 se ptá svého otce:
"Tati, dneska jsem zaslechla, že prý kdysi žili v nějakých Čechách nějací Češi, slyšels o tom něco?"
"Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: "... ty seš blbej jako Čech."
"Aha, a kde ty Čechy byly?"
"No, to se neví, ale asi někde ve střední Evropě..."
"A to vážně byli tak blbí?"
"Asi ano děvče, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk
dovolit, a pokud ano, brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys. Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa,
jeden prezident dokonce pustil z vězení lumpy a darebáky, ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit, co nakradli. Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl, tím vzali lidem práci. Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich pohádkově zbohatnout. Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn. Vyživovali si z vlastní kapsy zloděje a jiné darebáky a církve a stali se poskoky cizích mocností. Dokonce i zákony udělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní. Ale nejspíše to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. To se jenom tak říká, víš. Protože podle výpočtů tak blbý nikdo být nemůže!"

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika.
„Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec.
„Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumníš tomu?“
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou“.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšinme. Chlapeček se smutně otočí a Za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví:
„Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera“. “ A jak, prosím tě?„
“No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách“.

Drobný český podnikatel vydělal svůj první milion a vyrazil si na dovolenou do Chorvatska, kam dosud jezdil jen jako velmi skromný turista. Ráno se probudí do slunce, manželku pošle na pláž, vezme si dva pruty a vyrazí na útesy na ryby. A tady uvidí mládence v džínách, jak si jen tak sedí na skalisku a kouká do moře.
„Ty Chorvat?” samozřejmě mu tykne, přátelsky a shovívavě, neboť je tady na dovolené a svými penězi přece podporuje místní obyvatelstvo, tedy i tady toho ničemného juniora.
„Chorvat,” přisvědčí mladík.
„To je stejně supr, jak si rozumíme, ty kluku chorvatská,” raduje se podnikatel a kamarádsky natáhne ruku. „Já jsem Emil.”
„Drago.”
Čech si připraví pruty, nahodí je do moře a kývne na Chorvata: „Ty, Drago, když už tady tak sedíš, proč si taky nekoupíš prut a nechytáš?”
„A proč?”
„Proč?” trochu ironicky opakuje podnikatel. „Chytneš dvě ryby, jednu sníš, druhou prodáš a za týden můžeš koupit další prut...”
„A proč?”
„Proč? Protože chytneš dvakrát tolik ryb, prodáš je, koupíš bárku a sítě a nachytáš stokrát tolik ryb!” durdí se podnikatel a kroutí hlavou, jak tenhle Drago vůbec nechápe podstatu podnikání.
„A proč?”
„Proč? Proč? Kristepane, to snad není možné. Protože si vyděláš na motorový člun, najmeš lidi, kteří za tebe budou lovit ryby, budou na tebe makat a ty si pak klidně sedneš u moře a budeš si jen tak čumět do vody!”
„A co si myslíš, že tady dělám?”

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
" Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku.

Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!" Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Měl šest pater a kvalita mužů rostla s každým patrem. Byl v tom ale jeden háček, jakmile již žena vešla na vyšší patro, nemohla sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází jedna žena s vážným zájmem o koupi muže.
Na prvním patře vidí ceduli: "Tito muži mají práci." No to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se co je výš.
Na druhém patře byl nápis: "Muži zde mají práci a mají rádi děti." Pěkné, ale podívám se, co je výš.
Na třetím patře byla tabulka: "Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No čím dál tím líp - pomyslela si - ale výš to musí být fantastické.
Ve čtvrtém patře si mohla přečíst: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích." Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
Na pátém patře stálo: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli." No neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš?!
Na šestém patře si VELICE překvapená žena přečetla: "Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

Učitelka zadala žákům 5. třídy za úkol, aby zjistili od rodičů nějaký příběh s ponaučením na konci. Druhý den vyprávějí děti ve škole své historky: Katka říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je vezli do obchodu v košíku na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a všechna vejce se rozbila.“ „A ponaučení?“, ptá se učitelka. „Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“ „Dobře“, říká učitelka, „a teď Lucka“. „Naše rodina má taky farmu, ale chováme slepice kvůli masu. Jednou jsme měli tucet vajec, ale vylího se jen osm kuřat. Poučení je-nepočítej kuřata, dokud se nevylíhnou.“ „Taky pěkný příběh“, povídá učitelka. „A copak má pro nás připraveného Pepíček?“ „Mně tatínek vyprávěl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byl kulomet, mačeta a lahev slivovice. Tak strýček Libor než dopadl na zem vypil lahev slivovice, aby se nerozbila, a pak přistál rovnou mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70 kulometem, když mu došly náboje, tak jich 20 rozsekal mačetou, a když se mu zlomila, tak zbytek povraždil holýma rukama.“ „Svatá dobroto“, děsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl k tomuto hrůznému příběhu?“ „Nikdy neser strejdu Libora, když je nalitej!"

Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou oslavu. Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr. Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxík. Taxi přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi. Když jsme vycházeli, kočka, kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme, aby zůstala uvnitř domu, protože vždy když je tam sama, snaží se sežrat andulku. Manželka si šla sednout do taxíku a já jsem vběhl do domu, abych vyhnal kočku z domu na dvůr. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem musel běžet za ní.

Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla, aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný. Řekla proto taxikáři, že se hned vrátím, že jsem jen šel dát dobrou noc její mámě (mé tchýni).

Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. "Promiňte, že mi to trvalo tak dlouho", řekl jsem když jsme se rozjížděli. "Ta kurva se schovávala pod postelí. Musel jsem ji píchat do prdele věšákem, aby odtud vylezla! Snažila se mi utéct, tak jsem ji popadl pod krkem. Pak jsem ji ještě musel zabalit do deky, aby mě ta svině nepoškrábala. Ale - podařilo se! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvůr! Doufám, že se zase nevysere u dveří!"

To ticho v taxíku bylo okouzlující..

Ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila jsem krávu, dala žrát slepicím a králíkům, vyvedla kozy a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala jim věci do školy a odvezla je do školy.
Po návratu jsem naklepala kosu, pokosila trávu a pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala s nadřízeným, vyhodil jednoho podřízeného z práce. Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela, zapomněla jsem tomu svému koupit pivo, tak jsem se musela vrátit. Tak jsem hned koupila i klobásky na gril, ty má ten můj strašně rád. Pak jsem jela domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem
jim svačinu, zpracovala jsem daňové přiznání. Pak jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala si nový balzám na ruce a šla na pole. Došla jsem pro krávu a kozy, sebrala vejce v kurníku, připravila večeři, vyměnila pojistku na levém blinkru u auta a žárovku v chodbě, nakrmila děti, vykoupala a dala je spát. Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking jsem zaplatila účty, přečetla poštu, dala sušit prádlo a to včerejší vyžehlila, snědla jsem kousek mrkve, osprchovala se a jdu spokojeně spát. Když v tom mi blesklo hlavou - hrůza - a vylítla jsem s postele. Můj muž leží od rána v obýváku u televize na gauči a ani si chudák nezašukal!!

Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A všimne si, že jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se:
"Proč má to jedno prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mne nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale PROČ MÁ TO PRASE DŘEVĚNOU NOHU?!"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou..."