Nejkratší vtipy – strana 54

Chlápek přišel do Lídlu a chtěl dvě plechovky krmení pro psa.
"Máte psa, pane?" ptá se prodavač.
"Jasně, že mám!"
"Promiňte, pane,ale podle nového nařízení EU budete muset dokázat,že máte psa,než vám prodám psí žrádlo."
Chlápek s frustrovaným výrazem ve tváři zmizel a o půl hodiny později se objevil znovu a na vodítku táhl svého psa:
"Tady je!"
"Děkuji mnohokrát, tady máte ty dvě plechovky.
O pár dní později ten samý chlápek znovu přijde a chce dvě plechovky krmení pro kočky.
"A máte kočku, pane?"
"Jasně, že mám!
"Promiňte, ale podle nového nařízení EU musíte mi ji ukázat než vám pro ni prodám krmení."
Chlápek vyběhne z krámu a za chvíli je zpátky a před prodavačem a za ocas zvedne kočku.
"Děkuji vám, zde je vaše krmení."
Další den se chlápek opět objeví v krámě a postaví před prodavače krabici od bot s malou dírou ve víku.
Prodavač se ptá: "Dobrý den, co pro vás mohu udělat?!"
"Strčte prst do té díry."
Tak prodavač opatrně strčil prst dírou do krabice.
"Teď ho vyndejte a řekněte mi, jako co to vypadá!
Prodavač vytáhl prst a znechuceně si jej prohlédl. "Uf, vypadá to jako hovno..."
"Taky že je! A vzal bych si dvě roličky toaletního papíru."

Synek z vesnice studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu peníze. Přemýšlí, jak by je získal a tak zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Nekecej. A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy a nezbývá, než tátovi volat znovu:
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Ale co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak, kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a já říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem domů."
On složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa š*kat Skálovou."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"Si piš, tati."

Manželé hrají golf. Při jednom odpalu proletí míček sklem terasy přilehlého domu. Manželé, vědomi si viny, beží ihned tím směrem a jdou se omluvit majiteli. Volají, ale nikdo neodpovídá. Dívají se tedy rozbitou terasou do domu a vedle rozbité krásné láhve vidí stát poměrně atraktivního muže s turbanem na hlavě.
"Jste majitelem domu?" Ptá se ho manžel. Muž chvíli hledí na pár a potom odpoví: "Ne, já jsem byl 1000 let uvězněn v této láhvi a někdo střílel na golfovém hřišti, láhev rozbil a mě osvobodil."
Manžel: "Óóó, potom jste tedy duch z té láhve!"
"Zcela správně. Splním vám dvě přání, třetí bych si nechal pro sebe!"
Manžel si tedy rychle přeje: "Super! Takže já bych chtěl plat 1.000.000 Eur zdaněných ročně!"
"Splněno! A druhé přání?"
Manželka: "Abychom měli stále na stole jen nejlepší jídla a nápoje!"
"Zajisté!!! No a teď moje přání..." Na to duch.
"1000 let jsem byl uvězněn v láhvi a neměl žádnou ženu. Přál bych si teď užít zbytek dne s vaší ženou!"
Manželé rozpačitě souhlasili, on šel zpět na golfové hřiště, ona s duchem do ložnice. Když byli právě v nejlepším, ptá se duch ženy:
"Jak starý je tvůj manžel?"
"37!" Ona na to.
"A to ještě věří na duchy z láhve?!"

Komentátor České televize Jaromír Bosák patří mezi nejoblíbenější sportovní komentátory v republice, proslavil se především neotřelými bonmoty a hláškami, které používá při komentování fotbalových zápasů. Hlášky jako "Jéžiši, to byl pane zákrok, ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy!" nebo "Tak to bylo o prsa korejský ženy." zlidověly a s nimi i řada dalších.

Top 11 hlášek:

- Dnes jsme bohužel sledovali zápas, v němž si podala ruku bída s nouzí.
- Domácí dnes hrají takovou tužku, že by se i v Koh-i-nooru divili.
- Nevím, co teď odpískal Rooneymu rozhodčí za faul? Zákaz předjíždění?
- Leváci jsou potřeba v každém týmu, ale ne když odjakživa kopou pravou.
- Rozhodčí asi nemá svůj den a chtělo by to střídat.
- Takhle rozzuřeného trenéra jsem ještě neviděl. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev.
- A bude to rohový kop. Podle tlačenice ve vápně to vypadá, že na některé hráče přišlo jaro.
- ...a netrefí se a netrefí. Co tomu asi říká manželka...
- Ten rozhodčí, toho snad vytáhli z basketu, ten asi píská kroky.
- Tohle už se nedá nazvat kosa, to je pořádně rozjetý kombajn.
- Zdá se, že fanoušci na něj pokřikují hraj nebo si kup lístek!

Jednoho dne přeruší 12tiletá dcerka ticho při večeři slovy: "Už nejsem panna!"
Na chvilku se rozhostí nepříjemné ticho, ale brzy jej přeruší otec, který se rozkřičí na matku:
"Ty za to můžeš! Flirtuješ, pleteš chlapům hlavy a ty tvoje výstřihy! Kozy strkáš chlapům až pod nos! Jakej ta malá může mít příklad?"
Potom se otec otočí na starší dceru:
"A ty jsi taky spoluvinná. Rozdáš si to s kýmkoliv a ještě ke všemu na gauči v obýváku, sotva s mámou vytáhneme paty! Kolikrát vás malá musela vidět! A to nemluvím o tom obrovským vibrátoru v nočním stolku!"
Matka se chvíli nevěřícně na otce dívá a potom spustí: "Ty buď zticha. Ty, kterej máš sám máslo na hlavě! Minimálně půl výplaty jsi schopen nastrkat štětkám a od tý doby, co máme kabelovku se na nic jinýho než na porno nedíváš! Malá to beztak slyší každý večer přes zeď do pokojíčku. A to nemluvím o tom, že sekretářka ti ho v jednom kuse kouří!"
Poté se matka rozpačitě otočí k mladší dceři: "Miláčku, jak ti to ten hajzl udělal? Vaginálně, análně? A neříkej, že ho nacpal i do pusinky?"
Holčička rozpačitě zamrká: "Ne, nic takového. Já jsem vám jen chtěla říct, že mi paní učitelka ve vánočním představení vyměnila roli panny
za pastýřku..."

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy.
Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: "Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček."
"Ano," odpověděl rabín. "Dobře a co děláte s voskem, který odkapává?" zeptal se kontrolor.
"Dobrá otázka" povídá rabín. " my je schraňujeme a když jich máme dost, pošleme je zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma."
"Ó," odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď. Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným (odporným, urážlivým) způsobem...
"Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?"
"Ano," odpověděl rabín klidně, "no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí."
"Hm," zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. "Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?"
"Ano, ani tady neplýtváme." odpověděl rabín. "Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost tak je pošleme na berňák."
"Na berňák?," zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
"Ale ano," odpověděl rabín, "na berňák, a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho čuráka jako jste vy."

Muž odejde do práce a žena si přivede domů milence. Její malý syn přijde neočekávaně domů, uvidí milence s matkou a tak se schová do skříně a sleduje. V tom přijde domů i manžel. Žena vyskočí a aniž by si všimla svého syna ukryje svého milence do téže skříně.
V tom se chlapeček ozve: "Je tady tma, co?"
Muž odpoví:"To teda je."
Chlapeček: "Mám u sebe baseballový míček."
Muž: "To je fakt bezva."
Chlapeček: "Nechceš ho koupit?"
Muž: "Ne dík!"
Chlapeček: "Venku je můj otec."
Muž: "Tak za kolik?"
Chlapeček: "250 dolarů."
Za pár dní se situace opakuje.
Chlapeček: "Je tady tma, co?"
Muž: "To teda je."
Chlapeček: "Mám tady baseballovou rukavici."
Muž který už ví oč jde se ptá: "Tak za kolik?"
Chlapeček: "750 dolarů."
Pár dní nato otec povídá svému synovi: "Popadni svou baseballovou rukavici, pojď ven a zachytáme si."
Chlapeček na to: "Nemůžu, prodal jsem míček i rukavici."
Otec udiveně: "A za kolik jsi to prodal?"
Chlapeček: "Za 1000 dolarů."
Otec: "To je příšerné, jak můžeš brát své kamarády takhle na hůl. To je mnohonásobně víc, než to stojí. Půjdeš do kostela a vyzpovídáš se!"
Když přijdou do kostela, vstrčí otec svého synka do zpovědnice a zavře dveře.
Chlapeček: "Je tady tma, co?"
Kněz: "Nezačínej s tím zase ..."

Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A všimne si, že jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se:
"Proč má to jedno prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mne nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale PROČ MÁ TO PRASE DŘEVĚNOU NOHU?!"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou..."

Ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila jsem krávu, dala žrát slepicím a králíkům, vyvedla kozy a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala jim věci do školy a odvezla je do školy.
Po návratu jsem naklepala kosu, pokosila trávu a pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala s nadřízeným, vyhodil jednoho podřízeného z práce. Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela, zapomněla jsem tomu svému koupit pivo, tak jsem se musela vrátit. Tak jsem hned koupila i klobásky na gril, ty má ten můj strašně rád. Pak jsem jela domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem
jim svačinu, zpracovala jsem daňové přiznání. Pak jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala si nový balzám na ruce a šla na pole. Došla jsem pro krávu a kozy, sebrala vejce v kurníku, připravila večeři, vyměnila pojistku na levém blinkru u auta a žárovku v chodbě, nakrmila děti, vykoupala a dala je spát. Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking jsem zaplatila účty, přečetla poštu, dala sušit prádlo a to včerejší vyžehlila, snědla jsem kousek mrkve, osprchovala se a jdu spokojeně spát. Když v tom mi blesklo hlavou - hrůza - a vylítla jsem s postele. Můj muž leží od rána v obýváku u televize na gauči a ani si chudák nezašukal!!

Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou oslavu. Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr. Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxík. Taxi přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi. Když jsme vycházeli, kočka, kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme, aby zůstala uvnitř domu, protože vždy když je tam sama, snaží se sežrat andulku. Manželka si šla sednout do taxíku a já jsem vběhl do domu, abych vyhnal kočku z domu na dvůr. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem musel běžet za ní.

Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla, aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný. Řekla proto taxikáři, že se hned vrátím, že jsem jen šel dát dobrou noc její mámě (mé tchýni).

Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. "Promiňte, že mi to trvalo tak dlouho", řekl jsem když jsme se rozjížděli. "Ta kurva se schovávala pod postelí. Musel jsem ji píchat do prdele věšákem, aby odtud vylezla! Snažila se mi utéct, tak jsem ji popadl pod krkem. Pak jsem ji ještě musel zabalit do deky, aby mě ta svině nepoškrábala. Ale - podařilo se! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvůr! Doufám, že se zase nevysere u dveří!"

To ticho v taxíku bylo okouzlující..

Učitelka zadala žákům 5. třídy za úkol, aby zjistili od rodičů nějaký příběh s ponaučením na konci. Druhý den vyprávějí děti ve škole své historky: Katka říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je vezli do obchodu v košíku na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a všechna vejce se rozbila.“ „A ponaučení?“, ptá se učitelka. „Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“ „Dobře“, říká učitelka, „a teď Lucka“. „Naše rodina má taky farmu, ale chováme slepice kvůli masu. Jednou jsme měli tucet vajec, ale vylího se jen osm kuřat. Poučení je-nepočítej kuřata, dokud se nevylíhnou.“ „Taky pěkný příběh“, povídá učitelka. „A copak má pro nás připraveného Pepíček?“ „Mně tatínek vyprávěl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byl kulomet, mačeta a lahev slivovice. Tak strýček Libor než dopadl na zem vypil lahev slivovice, aby se nerozbila, a pak přistál rovnou mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70 kulometem, když mu došly náboje, tak jich 20 rozsekal mačetou, a když se mu zlomila, tak zbytek povraždil holýma rukama.“ „Svatá dobroto“, děsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl k tomuto hrůznému příběhu?“ „Nikdy neser strejdu Libora, když je nalitej!"

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Měl šest pater a kvalita mužů rostla s každým patrem. Byl v tom ale jeden háček, jakmile již žena vešla na vyšší patro, nemohla sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.
A tak vchází jedna žena s vážným zájmem o koupi muže.
Na prvním patře vidí ceduli: "Tito muži mají práci." No to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se co je výš.
Na druhém patře byl nápis: "Muži zde mají práci a mají rádi děti." Pěkné, ale podívám se, co je výš.
Na třetím patře byla tabulka: "Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní." No čím dál tím líp - pomyslela si - ale výš to musí být fantastické.
Ve čtvrtém patře si mohla přečíst: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích." Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.
Na pátém patře stálo: "Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli." No neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš?!
Na šestém patře si VELICE překvapená žena přečetla: "Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!" Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
" Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku.

Drobný český podnikatel vydělal svůj první milion a vyrazil si na dovolenou do Chorvatska, kam dosud jezdil jen jako velmi skromný turista. Ráno se probudí do slunce, manželku pošle na pláž, vezme si dva pruty a vyrazí na útesy na ryby. A tady uvidí mládence v džínách, jak si jen tak sedí na skalisku a kouká do moře.
„Ty Chorvat?” samozřejmě mu tykne, přátelsky a shovívavě, neboť je tady na dovolené a svými penězi přece podporuje místní obyvatelstvo, tedy i tady toho ničemného juniora.
„Chorvat,” přisvědčí mladík.
„To je stejně supr, jak si rozumíme, ty kluku chorvatská,” raduje se podnikatel a kamarádsky natáhne ruku. „Já jsem Emil.”
„Drago.”
Čech si připraví pruty, nahodí je do moře a kývne na Chorvata: „Ty, Drago, když už tady tak sedíš, proč si taky nekoupíš prut a nechytáš?”
„A proč?”
„Proč?” trochu ironicky opakuje podnikatel. „Chytneš dvě ryby, jednu sníš, druhou prodáš a za týden můžeš koupit další prut...”
„A proč?”
„Proč? Protože chytneš dvakrát tolik ryb, prodáš je, koupíš bárku a sítě a nachytáš stokrát tolik ryb!” durdí se podnikatel a kroutí hlavou, jak tenhle Drago vůbec nechápe podstatu podnikání.
„A proč?”
„Proč? Proč? Kristepane, to snad není možné. Protože si vyděláš na motorový člun, najmeš lidi, kteří za tebe budou lovit ryby, budou na tebe makat a ty si pak klidně sedneš u moře a budeš si jen tak čumět do vody!”
„A co si myslíš, že tady dělám?”

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika.
„Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec.
„Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumníš tomu?“
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou“.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšinme. Chlapeček se smutně otočí a Za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví:
„Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera“. “ A jak, prosím tě?„
“No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách“.

Malá dcerka v roce 2513 se ptá svého otce:
"Tati, dneska jsem zaslechla, že prý kdysi žili v nějakých Čechách nějací Češi, slyšels o tom něco?"
"Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: "... ty seš blbej jako Čech."
"Aha, a kde ty Čechy byly?"
"No, to se neví, ale asi někde ve střední Evropě..."
"A to vážně byli tak blbí?"
"Asi ano děvče, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk
dovolit, a pokud ano, brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys. Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa,
jeden prezident dokonce pustil z vězení lumpy a darebáky, ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit, co nakradli. Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl, tím vzali lidem práci. Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich pohádkově zbohatnout. Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn. Vyživovali si z vlastní kapsy zloděje a jiné darebáky a církve a stali se poskoky cizích mocností. Dokonce i zákony udělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní. Ale nejspíše to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. To se jenom tak říká, víš. Protože podle výpočtů tak blbý nikdo být nemůže!"

Byl jsem velmi šťastný člověk. Má báječná přítelkyně a já jsme byli spolu více než tři roky, a tak jsme se rozhodli se vzít. Jen jedna malá věc mi vadila, byla to její překrásná mladší sestra. Mé budoucí švagrové bylo dvaadvacet, měla na sobě velmi těsnou minisukni, a určitě byla bez podprsenky. Často se ke mě skláněla, když byla u mě, a tak jsem měl více než příjemný pohled na její intimní části těla. To muselo být úmyslné. Nikdy to nedělala, když byla u někoho jiného. Jeden den tato sestřička volala a požádala mě, abych jí pomohl zkontrolovat svatební pozvánky. Byla sama, když jsem přijel. Zašeptala mi že po mě touží a tyto pocity že nedokázala překonat. Navrhla mi, abych se s ní miloval, jen jednou předtím, než se ožením zaváži svůj život s její sestrou. No, byl jsem celkem v šoku, a nemohl říct ani slovo. Řekla: "Jdu nahoru do mého pokoje, a chceš-li poslední divoký úlet, přijď a vem si mě." Byl jsem ohromen, zmrazen a v šoku jsem sledoval, jak odchází po schodech. Když se dostala nahoru, stáhla si kalhotky a hodila je po schodech dolů na mě. Stál jsem tam na okamžik, pak jsem se otočil a šel přímo k hlavnímu vchodu. Otevřel jsem dveře a šel rovnou ke svému autu. A hle, celé mé budoucí příbuzenstvo stálo venku a všichni tleskali! Se slzami v očích, mě můj tchán objal a řekl: "Jsme velmi rádi, že jste prošel naším malým testem...Nemohli jsme si přát lepšího člověka pro naši dceru. Vítejte do rodiny!" A poučení z tohoto příběhu je: Vždy si nechávejte kondomy v autě!

"Haló, Señor Bob? Tady je Ernesto, domovník vašeho venkovského domu."

"Ano, Ernesto. Co potřebuješ? Vyskytly se nějaké problémy?"

"Ehm, volám, abych vám řekl, Señor Bob, že zemřel papoušek."

"Můj papoušek? Mrtvý? Ten, co vyhrával mezinárodní soutěže?"

"Si, Señor, ten."

"Proklatě! To je škoda! Zaplatil jsem za něj nemalé jmění. Na co zemřel?"

"Jedl zkažené maso, Señor Bob."

"Zkažené maso? Kdo mu k čertu dal zkažené maso?"

"Nikdo, Señor. Jedl ho sám, maso z mrtvého koně."

"Mrtvého koně? Jakého mrtvého koně?"

"Toho plnokrevníka, Señor Bob..."

"Můj plnokrevník, který vyhrával všechny dostihy je také mrtev?!"

"Ano, Señor Bob, pošel, protože musel tahat cisternu s vodou."

"Přeskočilo ti? Jakou cisternu?"

"Tu, co jsme ji používali k hašení požáru, Señor."

"Můj bože! O jakém požáru to zase mluvíš?!"

"O tom jak hořel váš dům, Señor! Převrátila se svíčka a chytily od ní záclony."

"Co to meleš? Chceš říct že můj mansion je zničený kvůli nějaké svíčce?!"

"Ano, Señor Bob."

"Vždyť v tom domě byla zavedena elektrika! Na co jste potřebovali svíčku?"

"Na pohřeb, Señor Bob..."

"O jakém zatraceném pohřbu to mluvíš?!!"

"Vaší manželky, Señor Bob. Jednou se vracela domů velice pozdě a já jsem si myslel, že je to zloděj. Tak jsem ji udeřil do hlavy vaší novou golfovou holí PingG15 204g s titaniovou hlavicí a TFC 149D grafitovou rukojetí."

Ticho...

Dlouho trvající ticho...

"Ernesto, jestli jsi mi tu hůl zlomil, tak si mě nepřej!!!"

Ambiciózní manažer se po dlouhé době rozhodl jet na dovolenou na Karibské ostrovy.
Během plavby přišel hurikán a celou loď smetl do moře, jen on jediný se zachránil a ocitl se sám na opuštěném ostrově.
Čtyři měsíce jedl jen kokosové ořechy a spal na pláži a žádostivě se díval na moře, kdy se objeví nějaká loď.
Jednoho dne zpozoroval, jak se po ostrovní říčce blíží malý člun s nádhernou ženou.
"Kdo jsi? Jak jsi se sem dostala?"
"Byla jsem na té samé lodi jako ty a ztroskotala jsem na opačné části ostrova.
"No to si měla štěstí, že se ti zachránil člun."
"Nezachránil, ten jsem si vyrobila."
"Prosím?"
"No, vždyť je tu všude okolo bambus a třtina..."
"Ale kde jsi vzala nářadí?!"
"Z kamenů jsem si vyrobila nástroje a použila jsem je i na stavbu chatky."
"A ty spíš kde?"
"Celé 4 měsíce na pláži," zahanbeně přiznal manažer.
"Tak pojď ke mně na návštěvu..."
Doplaví se k její chatce a žena říká: "V prvním patře máš holicí strojek a i sprchu..."
Manažer je úplne hotový, už se na nic neptá, vyběhne do patra a tam je holicí strojek z nabroušené kosti nějakého zvířete a říká si:
"Tato žena je neuvěřitelná. Co bude dál?"
Sejde dolů a tam už ho čeká žena, v ruce láhev vína, na sobě jen nějaký ten fíkový list...
Přitulí se k němu a říká: "Jsme už tak dlouho pryč od domova... a celý ten čas jsi byl tak sám.
Jsem si jistá, že je něco, co bys právě teď chtěl dělat...něco, co jsi nedělal už dlouhé měsíce..."
Manažer nevěří vlastním uším a povídá: "Chceš mi říct, že si odsud můžu zkontrolovat e-maily?"