Nejnovější vtipy – strana 29

Srazí se motorkář na silnici s ptáčkem. Chudinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale ještě není mrtvý. Motorkářovi se ho zželí a opatrně ho odveze domů. Tam ho položí do klece, rozdrolí mu chleba, do misky nalije vodu a čeká, jestli se uzdraví. Ptáček se za několik dnů skutečně probere, rozhlídne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu dojde, co se stalo a říká: "Ty vole, já ho zabil!"

Zákazník: "Na mém počítači sa zlomil stojan na šálek. Je ještě v záruce, tak se chci zeptat, kdy mi ho můžete přijít vyměnit." Technik: "Prosím? Jaký stojan na šálek? To jste dostal jako reklamu někde na výstavě nebo co? Je na tom nějaka značka?"
Zákazník: "O žádné reklamě nevím, byl vestavěný v počítači, je na něm napsáno "8x" a když jsem stlačil tlačítko, tak sa vždy vysunul."

Přijde programátor ke kámošovi (taky programátor) a hned ve dveřích vidí, že chudák sedí u stolu, všechny prsty na klávesnici a zkouší nohou vytáhnout šňůru ze zásuvky. "Co se děje?"
"Ale stáhl jsem si ňákej program a když jsem ho pustil tak se vypsalo: 'Zmáčkni současně deset libovolných kláves a uvidíš supr obrázky ženských.' Tak jsem ty klávesy zmáčkl a objevilo se: 'Teď pusť jedinou z nich a zformátuju ti disky!'"

Zemře hráč počítačových her a dostane se do pekla. Po týdnu Lucifer volá Bohovi: "Co za blázna si mi sem poslal? Zničil mi všechny kotle, poškrtil všechny čerty a už tři dny bezhlavě běhá po všech chodbách pekla a řve: "Kde je přechod do druhýho levelu?"
Bůh si ho tedy vezme do nebe. Programátor se rozhlédne, zajiskří mu oči a zařve: "Bonus Level!"

Klient: Nemůžu najít, kam jsem nainstaloval váš produkt.
Hotline: Klikněte dvakrát na Pracovní místo, prosím.
Klient: A kde to má jako být?
Hotline: Máte na monitoru ikonu "Pracovní místo"?
Klient: Tomu vůbec nerozumím, proč mi vykládáte o pracovním místě?
Hotline: Vy nemate žádné pracovní místo?
Klient: Ne, milý pane, já už jsem v důchodu!

Jsou Windows XP vir ? Samozřejmě nejsou, neboť vir se šíří bezplatně, má úsporný kód a něco dělá.

Cizinec je u výslechu:
Policista:"Kam jsi schoval ty peníze?"
Tlumočník: "Kam jsi schoval ty peníze?"
Cizinec: "Neřeknu".
Tlumočník: "Neřeknu."
Policista: "Tak ti rozbijeme držku!"
Tlumočník: "Tak ti rozbijeme držku!"
Cizinec: "Stejně to neřeknu."
Tlumočník: "Stejně to neřeknu."
Policista: "Tak tě zastřelíme!"
Tlumočník: "Tak tě zastřelíme!"
Cizinec: "Proboha. Zakopal jsem je u toho velkého dubu na zahradě mojí ženy."
Tlumočník: "Neřeknu!"

Turista jede vzadu v taxíku a chce se zeptat taxikáře na nějaké tipy, kam ve městě zajít. Nakloní se a poklepe řidiče na rameno. Ten hrozivě vykřikne, strhne volant, odrazí se od autobusu na chodník a zastaví těsně před obrovskou prosklenou výlohou. Turista, hodně vystrašený, se začne okamžitě omlouvat: "Pardon, pardon, netušil jsem, že jedno malé poklepání vás může takhle vyděsit." Taxikář se na něj otočí a zařve: "NIKDY! Už nikdy mi to nedělejte!!" Pak se rozdýchá a povídá: "Není to úplně vaše vina. Víte, jsem dnes první den v nové práci a před tím jsem léta jezdil s pohřebákem."

"Jak jste mohl okrást vlastní rodiče, co vaše svědomí?"
"Víte, pane soudce, to chce pevnou vůli a dokážete hodně."

Přišel Ďábel k právníkovi do kanceláře a povídá mu: "Zařídím, aby Tvůj plat byl 10x vyšší, abys měl ty nejlepší klienty, budeš mít 5 měsíců dovolené, všechny případy vyhraješ, lidé Tě budou mít rádi a dožiješ se 100 let. Jediné, co za to chci, je duše Tvé ženy, tvých dětí a dětí Tvých dětí. Ty budou už navěky odsouzeny k pekelným rukám."
Právník se chvíli zamýšlí a pak se podezřívavě zeptá: "A kde to má nějaký zádrhel?"

Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu:
"Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600,000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost."
Právník odpovídá: "Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?"
"Ne, to jsem opravdu nevěděl."
"No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?"

Do řeznictví vběhne pes, ukradne několik buřtů a uteče. Rozčilený řezník však psa pozná. Je to pes jednoho ze stálých zákazníků - místního právníka. Odpoledne zajde řezník k právníkovi a zeptá se jej:
"Když mi vběhne do řeznictví pes a ukradne svazek špekáčků, mám nárok na finanční náhradu od majitele psa?"
"Ano, samozřejmě," odpoví právník.
"V tom případě mi dlužíte 120 korun," říká řezník, "to totiž byl váš pes." Právník si povzdechne, vytáhne šekovou knížku a napíše šek na 120 korun. Když je řezník na odchodu, právník jej zadrží:
"Ještě moment! Tady máte účet na 500 korun za konzultaci!"

V soudní síni:
"Jak jste zabil svou ženu?"
"Kladivem."
Z publika se ozve: "Ty svině!"
Soudce: "Tady rozhoduje soud a ne vy!"
Z publika: "Já nerozhoduji, ale minulý týden jsem si byl u něj dvakrát kladivo půjčit a on mi tvrdil, že žádné nemá."

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
"Paní Čermáková, znáte mne?"
"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
"Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"
"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
"Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: Co je to podvod?
"Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout."
"Jak to?", ptá se profesor.
"Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti někoho, aby jej poškodil, dopustí se podvodu."

Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:
"Kolik je hodin?"
Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:
"Zřejmě cizinec."
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:
"Blíží se konečná, budeme vystupovat."
Starší Žid povídá:
"Děkuji, pane průvodčí."
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:
"Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"
Starší Žid klidně odpoví:
"Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdyby jsem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?"

Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo: "Rabbi Finkelstein je jako král Šalamoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám."
Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce: "Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?"
"Jaképak lhaní," odpovídá druhý předseda. "Šalamoun měl taky třista žen. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal."

Na smrtelné posteli leží 80-letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, žena, všechny děti, skoro všechna vnoučata a dokonce několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají až přijde ta chvíle.
Náhle se dědeček probere a povídá:
"Povím vám, mí nejbližší, své největší tajemství: Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl ženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel pověděl:
"Ožeň se a založ rodinu, protože ti nebude mít kdo podat sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň."
"A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálů s manželkou. Autem jsem jezdil pro vás, děti moje, do školy a ze školy a na společné dovolené k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia, děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teď, když ležím na smrtelné posteli, víte co je nejhorší?"
"Co tatínku, náš drahý?" ptají se všichni.
"Nemám ku*va žízeň!"

Ředitel odchází do důchodu a předává úřad se vším všudy svému nástupci. Než odejde, řekne mu na rozloučenou: "Nechávám ti tu také svoji mladou sekretářku. Udělá ti pomyšlení. Stačí, když řekneš, že potřebuješ napsat soukromý dopis."
Po nějakém čase, když se nový ředitel zapracoval, rozhodne se vyzkoušet i svoji novou sekretářku. Zavolá si ji a povídá:
"Slečno, potřeboval bych napsat dopis."
"Obchodní nebo soukromý," zeptá se sekretářka.
"Soukromý."
"Je mi to hrozně líto, pane řediteli, ale mám dnes červenou pásku v psacím stroji."
Za pár dní přijde sekretářka za ředitelem sama a povídá: "Pane řediteli, už je to v pořádku. Už mám ve stroji zase normální pásku."
"Dnes už vás, bohužel, nepotřebuji. Vyřídil jsem to ručně."
"To jste měl říct, pane řediteli, že je to tak naléhavé. Mohli jsme to vyřídit ústně."