Nejnovější vtipy – strana 55

Sedí vrána na větvi a jde okolo zajíc: "Ahoj vráno, co tam na té větvi děláš?"
"Machruju."
"A můžu machrovat s tebou?"
"Můžeš."
Tak zajíc vyleze na větev a sedí tam s vránou.
Jde okolo liška: "Ahoj vráno a zajíci, co tam na té větvi děláte?"
"Machrujeme."
"A můžu machrovat s vámi?"
"Můžeš."
Tak liška vyleze na větev a sedí tam s vránou a zajícem.
Jde okolo medvěd: "Ahoj vráno, zajíci a liško, co tam na tý větvi děláte?"
"Machrujeme."
"A můžu machrovat s vámi?"
"Můžeš."
Tak medvěd vyleze na větev a větev se ulomí.
Vrána lítá ve vzduchu nad zajícem, liškou a medvědem a ptá se: "Vy neumíte lítat?"
"Neumíme!"
"Tak co machrujete?"

Čáp se jen tak prochází a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z lesa. Tak povídá: "Šneku, kam tak chvátáš?"
A šnek na to: "Ale přijeli do lesa berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje má barák, děti mají baráky, tak zdrháme".
No tak čáp neváhá, ale jak tak utíká, tak potká medvěda.
"Čápe, kam jdeš?"
"Ale, medvěde do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš,já si žiju na vysoký noze, moje si žije na vysoký noze, děti si žijou na vysoký noze, tak zdrháme."
Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka.
"Medvěde, kam zdrháš?"
"Ale, krtku do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám kožich, moje má kožich, děti mají kožichy, tak zdrháme."
Krtek neváhá, popadne rodinu a prchají. Jak tak hrabou, tak se prohrabou až do ZOO do klece s paviány. A ten největší se hned ptá: "Krtku, co tu děláš?"
"Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám nahrabáno, moje má nahrabáno, děti mají nahrabáno, tak zdrháme".
Pavián se na něj kouká a potom povídá: "Že se na to nevysereš. Podívej se na nás. Já mám holou prdel, moje má holou prdel, děti mají holou prdel a stejně jsme skončili za mřížemi."

Plave si tak jednou Franta v moři a najednou slyší: “Franto, sundej si plavky!”
Franta se otočí, rozhlíží se, ale nikoho nevidí, a tak plave dál.
Za chvíli zase slyší: “Franto, sundej si plavky!”
Franta se opět rozhlíží, a když nikoho nevidí, plave dál. Po chvíli zase uslyší: “Franto, sundej si ty plavky!”
Franta se opět rozhlíží, a když ani teď nikoho nevidí, zeptá se: “Kdo to na mne pořád volá?”
“To jsem já, teplý Golfský proud.”

V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: "Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu."
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenu práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový. Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici.
"Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé," říká policistovi. Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem.
Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou.
Páter jde za starostou: "Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam lidé padají," stěžuje si. Starosta se směje, až se za břicho popadá.
Páter už se rozčílí: "No to není žádná legrace! Zrovna Vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

Umřela takhle Hillary Clintonová, a jen Bůh ví proč, dostala se do nebe. Příšel k ní Svatý Petr a říká: "Hillary, vím, že tam dole jsi byla 'někdo', ale tady jsi jen další člověk z mnoha. Protože mám teď velký fofr, posaď se zatím tady, já ještě vyřídím rozdělané věci." Hillary se posadila a začala si prohlížet své okolí. Všimla si obrovité zdi, která se táhla na obě strany, kam až oko dohlédlo. A ta zeď byla doslova pokryta spoustou hodin. Čas od času některé z nich poskočily o 15 minut dopředu. Když se Svatý Petr vrátil, Hillary se ho ptá, co ty hodiny znamenají. "Každý ženatý muž na zemi má tady jedny hodiny." "A co znamená, když se posunou o 15 minut?" "No, to znamená, že se ten muž, který k těmhle hodinám patří, právě dopustil nevěry." "A jsou tady i hodiny MÉHO muže?" "Ale ne, ty má Bůh na stole v kanceláři místo ventilátoru."

Soudruh Husák projíždí českou zemí a zastaví se u krásné vily. "To je váš dům?" ptá se hrajícího si chlapečka. "Ano." "A to nádherné auto je také vaše?" "Také," připouští hoch. "A víš ty," na to soudruh Husák, "že já jsem ten, kterému vděčíte za tento blahobyt?" A tu se pionýr rozběhne a volá do domu: "Maminko, maminko, je tady strýc Kurt z Mnichova!"

"Miláčku, mám pocit,že jsem podpatonflák."
"Nejseš."
"Ale jsem."
"Řikám naposled, NEJSEŠ!"
"Máš pravdu miláčku, nejsem.."