Manifest

Pepíček chce stále od Ježíška nějaké dárky, až to maminku naštve a tak mu povidá:
"No, tak si sedni a napiš Ježíškovi, co vlastně chceš, a když mu slíbíš, že budeš hodný, tak ti to možná přinese".
Pepíček jde teda do svého pokojíku, vezme papír a tužku a začne psát:
Milý Ježíšku, slibuju ti, že budu celej příští rok hodnej, když mi přineseš...
Podívá se na to, a říká si, celej rok hodnej ? To bych se z toho zbláznil, slíbím půl roku... Jenže půl roku je taky dlouho... tři měsíce asi stačit nebudou... musím vymyslet něco jinýho.
Další den je neděle a protože maminka je ohromně pobožná, jdou na mši do kostela. Pepíček tam jen tak sedí, rozhlíží se kolem a dostane nápad. Na odchodu popadne sošku Panny Marie, strčí ji pod kabát a odnese si ji domů. Doma zavře sošku do skříně, sedne si ke stolu, a začne psát:
Milý Ježíšku, jestli chceš jestě někdy vidět svoji maminku...

Potká Pepíček Mařenku a povídá:
„Když uděláš kotrmelec, dám ti 10Kč.“
Mařenka souhlasí, udělá kotrmelec, dostane 10 Kč a jde spokojeně domů. Doma se chlubí mamince a ta se chytne za hlavu:
„I ty hloupá, vždyť Pepíček chtěl vidět tvoje kalhotky pod sukýnkou.“
Mařenka na to:
„Jé, tak to už neudělám.“
Druhý den se zase s Pepíčkem potkají a ten jí tentokrát za kotrmelec nabídne 20 Kč. Mařenka ho poslechla, dostala dvacku a šla spokojeně domů. Když se doma svěřila mamince, maminka se opět zhrozila, že jí byly vidět kalhotky.
„Ale nebyly,“ odpověděla s úsměvem Mařenka, „já jsem si je sundala!“

Nová paní učitelka si chce ověřit znalosti z psychologie a tak se zeptá: "Kdo si myslí, že je hloupý ať se postaví."
Když dlouho nikdo nevstává, tak se postaví Pepíček.
"Pepíčku ty si myslíš, že jsi hloupý?"
"Ne, ale nechtěl jsem, abyste tu stála tak sama."

"Pepíčku, skloňuj slovo chléb."
„Kdo, co? - Chléb."
„S kým, s čím? - Se salámem."
„Komu, čemu? - Mně."

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova "jelikož" a "patrně".
Přihlásí se Janička:
"Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet."
Další děti sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček:
"Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy."
"Ale Pepíčku," namítne kantorka, "tam není ani jelikož, ani patrně."
"No, to taky není všechno," říká Pepíček a dodá:
"...a jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat."

Učitel chemie: "Řekněte mi nějaké dráždidlo."
Honzík: "Dým z cigaret."
Učitel: "Výborně."
Pepíček: "Prosím, vagína."
Učitel se naštve, napíše Pepíčkovi poznámku a umravní ho. Další den, opět chemie, Pepíček ale sedí až úplně v zadní lavici.
Učitel: "Ale, Pepíčku, proč sedíš úplně vzadu?"
Pepíček: "Otec mi říkal, že jestli pro vás není píča dostatečně velké dráždidlo, tak jste buzerant a mám se od vás držet co nejdál!"