Sestřička

Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonek a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. "Tolik dárků,všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich." Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: "Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!"

Filípek po Novém roce říká kamarádovi:
"Měli jsme stejné Vánoce jako vloni. Kapr byl na černo, maminka na měkko a táta na mol!"

Synek z vesnice studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu peníze. Přemýšlí, jak by je získal a tak zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Nekecej. A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy a nezbývá, než tátovi volat znovu:
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Ale co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak, kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a já říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem domů."
On složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa š*kat Skálovou."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"Si piš, tati."

Ve škole probírají děti povolání svých tatínků.
Jaroušek říká: "Můj tatínek je pekař."
Anička: "Můj tatínek je ředitel."
Vlastík: "Můj tatínek je doktor."
Přihlásí se Pepíček a smutně říká: "Můj tatínek je taxíkář."
Paní učitelka se zeptá: "A proč to říkáš tak smutně, Pepíčku, vždyť taxíkář je také užitečné zaměstnání."
Pepíček odpoví: "Když ona si maminka tenkrát zapomněla napsat číslo toho taxíku."

Chlubí se na písku malý chlapeček holčičce: „Hele, já mám ptáčka, a ty ne!“
„Tss, až budu veliká, tak jich budu mít, kolik budu chtít!“

Malý Karlík povídá doma mamince:
"Mami, dneska se mě ptala paní učitelka, jestli mám sourozence."
"A cos odpověděl?"
"Že jsem jedináček."
"A co na to učitelka?"
"Chválabohu!"