"Tak co, Pepíčku, kde jsi byl o prázdninách?"
"S maminkou a jejím novým přítelem u moře."
"A jak ses měl s novým otcem?"
"Výborně, vždycky ráno mě odvezl daleko od břehu a já jsem plaval zpátky."
"To jsi zvládnul?"
"V pohodě, akorát mi dělalo problém dostat se z toho zavázanýho pytle!"
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova "jelikož" a "patrně".
Přihlásí se Janička:
"Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet."
Další děti sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček:
"Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy."
"Ale Pepíčku," namítne kantorka, "tam není ani jelikož, ani patrně."
"No, to taky není všechno," říká Pepíček a dodá:
"...a jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat."
Paní učitelka se ptá dětí co doma jí. Přihlásí se Maruška a říká:
"My doma jíme zeleninu."
"Přihlásí se Evička a říká:
"My doma jíme sýry."
"Přihlásí se Pepíček a řiká:
"My doma jíme světlo!"
"Ale Pepíčku světlo se přece nejí!"
"Tak poslouchejte, když jsem šel jednou spát tak maminka řekla tatínkovi: Jardo zhasni to světlo a strč mi ho do huby!"
Učitel chemie: "Řekněte mi nějaké dráždidlo."
Honzík: "Dým z cigaret."
Učitel: "Výborně."
Pepíček: "Prosím, vagína."
Učitel se naštve, napíše Pepíčkovi poznámku a umravní ho. Další den, opět chemie, Pepíček ale sedí až úplně v zadní lavici.
Učitel: "Ale, Pepíčku, proč sedíš úplně vzadu?"
Pepíček: "Otec mi říkal, že jestli pro vás není píča dostatečně velké dráždidlo, tak jste buzerant a mám se od vás držet co nejdál!"