Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známá jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM: “Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”
SL: “To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”
SM: “Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”
SM: “To ale není řešení.”
SL: “Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde taky rychleji.”
SM: “Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.
Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítáná obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.
SM: “Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”
SL: “Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”
SM: “A?”
SL: “Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”
SM: “Bože! Co jsi udělala?”
SL: “Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem si sukni nahoru.”
SM: “Pane na nebi! A co on?”
SL: “Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”
SM: “Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”
SL: “Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”