Právnické vtipy

Chlápek u soudu:
“Obžalovaný, proč jste zmlátil toho pána?”
“Vždyť vám to řikám, frajer libovej, černý brejličky, bílá hůl a oklepával mi auto.”

Ptá se novopečený soudce staršího kolegy: „Mám tu chlapa, co byl dopaden, jak načerno pálí slivovici, kolik mu mám dát?”
„Rozhodně ne víc, než stovku za litr!”

Ptá se novopečený soudce staršího kolegy:
„Mám tu chlapa, co byl dopaden, jak načerno pálí slivovici, kolik mu mám dát?”
„Rozhodně ne víc, jak stovku za litr!”

U soudu:
"Poznáváte ten budík?"
"Ne!"
"Odveďte ho."
Druhý den:
"Poznáváte ten budík?"
"Ano."
"No vida, a kde jste ho viděl?"
"Včera jste mi ho ukazoval!"

Muž simuloval duševní poruchu, aby se vyhnul trestu za rvačku. byl posouzen soudními znalci. Před přelíčením k němz přistoupil jeho obhájce a sdělil mu:
"Pane Novák, dopadlo to katastrofálně: jste prý úplně duševně zdravý."

V soudní síni:
"Jak jste zabil svou ženu?"
"Kladivem."
Z publika se ozve: "Ty svině!"
Soudce: "Tady rozhoduje soud a ne vy!"
Z publika: "Já nerozhoduji, ale minulý týden jsem si byl u něj dvakrát kladivo půjčit a on mi tvrdil, že žádné nemá."

Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku: Co je to podvod?
"Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout."
"Jak to?", ptá se profesor.
"Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní: Kdo zneužije nevědomosti někoho, aby jej poškodil, dopustí se podvodu."

Přišel Ďábel k právníkovi do kanceláře a povídá mu: "Zařídím, aby Tvůj plat byl 10x vyšší, abys měl ty nejlepší klienty, budeš mít 5 měsíců dovolené, všechny případy vyhraješ, lidé Tě budou mít rádi a dožiješ se 100 let. Jediné, co za to chci, je duše Tvé ženy, tvých dětí a dětí Tvých dětí. Ty budou už navěky odsouzeny k pekelným rukám."
Právník se chvíli zamýšlí a pak se podezřívavě zeptá: "A kde to má nějaký zádrhel?"

V soudním procesu provádí vrahův obhájce křížový výslech patologa: „Než jste podepsal úmrtní list, zkontroloval jste puls?”
„Ne.”
„Poslechl jste si, zda mu tluče srdce?”
„Ne.”
„Provedl jste zkoušku dechu?”
„Ne.”
„Takže, když jste podepsal úmrtní list, nebyl jste si jistý, zda je ten člověk mrtvý, že?”
„No, řeknu to takhle: Mozek toho chlapa jsem měl v piksle na stole. Ale je možné, že běhá někde venku a věnuje se právu.”

Právník prováděl křížový výslech svědkyně: „Říkáte, že jste se stavěla u paní Michálkové doma hned po snídani. Pověděla byste porotě, co vám řekla?”
„Námitka, vaše ctihodnosti,” vykřikl druhý právník.
Následovala dlouhá diskuze mezi právníky, zda je otázka přípustná nebo ne. Po čtyřiceti minutách nakonec soudce rozhodl, že otázku připustí.
„Tak,” pokračoval první právník, „odpovězte prosím na otázku: Co řekla paní Michálková, když jste k ní třetího prosince po snídani přišla?”
„Nic, nebyla zrovna doma!”

Do řeznictví vběhne pes, ukradne několik buřtů a uteče. Rozčilený řezník však psa pozná. Je to pes jednoho ze stálých zákazníků - místního právníka. Odpoledne zajde řezník k právníkovi a zeptá se jej:
"Když mi vběhne do řeznictví pes a ukradne svazek špekáčků, mám nárok na finanční náhradu od majitele psa?"
"Ano, samozřejmě," odpoví právník.
"V tom případě mi dlužíte 120 korun," říká řezník, "to totiž byl váš pes." Právník si povzdechne, vytáhne šekovou knížku a napíše šek na 120 korun. Když je řezník na odchodu, právník jej zadrží:
"Ještě moment! Tady máte účet na 500 korun za konzultaci!"

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu:
"Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600,000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost."
Právník odpovídá: "Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?"
"Ne, to jsem opravdu nevěděl."
"No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?"

Po smrti přijde inženýr, který žil celý život v míru a pokoji u rýsovacího prkna, k nebeské bráně.
Svatý Petr jej nepustí dovnitř, mají plno. Poradí mu, aby to zkusil v pekle. Ďábel ho přijme, ale povídá: "No, jisté jsou dvě věci: Za prvé, nemáš tu co dělat a za druhé, když už tu jsi, můžeš pro nás udělat pár vylepšení a budeš se tu mít líp než v nebi."
Inženýr se dal do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, výtahy, jezdící schody a podobně. K Svatému Petrovi se doneslo o průmyslové pekelné revoluci, šel se tam tedy podívat a říká ďáblovi: "Cože? Inženýr v pekle? Musíte nám ho vrátit!"
Ale ďábel jeho žádost rezolutně odmítl.
"Dobře, budeme se soudit!" rozzlobí se Svatý Petr.
Ďábel se rozchechtá: "Tak to jsem móc zvědavej, kde vezmete právníky."

V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí:
"Paní Čermáková, znáte mne?"
"Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník."
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá:
"Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?"
"Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem ho jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal."
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše:
"Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem!"

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“