Vtipy o dětech – strana 2

Tatínek se ptá své osmileté dcerky: "Co bys letos chtěla k narozeninám?"
"Tampón."
"Víš ty vůbec, co to je?"
"Nevím, ale v televizi jsem slyšela, že se s tím dá dobře hrát tenis, plavat i jezdit na kole."

Malého Pepíka poslali rodiče s balíkem na poštu. Slečna u okénka se podívala na průvodku vypsanou tužkou, vrátila mu ji a stroze řekla: "Perem!"
Pepík se tedy s balíkem vrátil domů a otráveně povídá:
"Dnes balíky neberou. Perou!"

Otec podezřívá syna, že fetuje a tak mu prohledá kapsy, najde bílý prášek. Ochutná ho. Najednou se setmí a udělá světlo, ochutná podruhé, totéž. To se stane i potřetí. Na dveře buší manželka: "Co tam děláš?"
"Koupu se!"
"No jo, ale tři dny v kuse?"

Dospívající dcera přijde domů ze školy a otec jí vzkazuje:
„Byl za mnou dnes jeden mladík a prosil o tvoji ruku.”
Mladá dívka dychtí po odpovědi: „A souhlasil jsi, tati?”
„Ten chlapík mi byl moc sympatický,” protahuje otec. „Tak jsem mu to radši vymluvil!”

Učitelka se ptá dětí, které zvířátko umí mluvit.
Přihlásí se Pepíček a říká: "Rybičky."
"Jak jsi na to přišel, že by rybičky uměly mluvit?
"Doma v ložnici máme akvárko a já jsem jednou v noci slyšel - jestli mě ještě jednou kousneš do toho ocasu, tak dostaneš takovou bombu, že proletíš tím akvárkem."

Jednou večer jdou rodiče do divadla a tak, aby jejich dítě bylo klidné a dříve usnulo, pustí mu pohádku z gramofonové desky a odejdou.Vrátí se po půlnoci a v postýlce vidí stojící dítě, jak tluče hlavou o zeď a křičí: "Chci,chci,chci!" Z gramofonu se ozývá: "Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku? Chcete slyšet pohádku?"

Ve škole probírají děti povolání svých tatínků.
Jaroušek říká: "Můj tatínek je pekař."
Anička: "Můj tatínek je ředitel."
Vlastík: "Můj tatínek je doktor."
Přihlásí se Pepíček a smutně říká: "Můj tatínek je taxíkář."
Paní učitelka se zeptá: "A proč to říkáš tak smutně, Pepíčku, vždyť taxíkář je také užitečné zaměstnání."
Pepíček odpoví: "Když ona si maminka tenkrát zapomněla napsat číslo toho taxíku."

Mafián Mario věnoval svému synkovi k třináctým narozeninám opravdovou pistoli, dvaadvacítku Lugera. Když chtěl za pár dní pistoli vidět, synek mu místo ní ukazuje hodinky, za které ji vyměnil. A tatínek si ho posadí na klín a naštvaně povídá: „Podívej, Tony, až se jednou oženíš, přijdeš z práce domů a najdeš v posteli své ženy cizího chlapa, co uděláš? Vytáhneš hodinky a zeptáš se ho, do kolika se hodlá zdržet?”

Honzík přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Matka mu ale říká, že nemá peníze, ale že mu splní jakékoliv jiné přání. Synek se toho ale chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Matce nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice jen v noční košili. S úzkostí čeká v posteli, co se bude dít. Najednou se rozletí dveře a v nich synátor, v otcově kvádru a poroučí:
"Vstávej stará, jdeme klukovi koupit to kolo!"

Otec poslal zlobivého synka za trest brzo do postele. Za chvilku se z pokojíčku ozve:
"Tatíí?"
"Co je?"
"Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"
"Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout a spát!"
O pět minut později:
"Tatíí?"
"Co je zase?"
"Mám pořád žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"
"Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak půjdu a dostaneš na zadek!"
"Tatíí, a až sem půjdeš, mohl bys mi přinést sklenici vody?"

Rodiče mají dvě děti - jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu. Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi vykoupí obchod s hračkami a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonek a děti běží do pokoje podívat se na dárky. Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. "Tolik dárků,všichni mi budou závidět, hračky se budou kazit a tolik baterek do nich." Z pokoje optimisty se ozývá smích. Když přijdou do pokoje, optimista se přehrabuje v hnoji a říká: "Tolik hnoje, to tu musí být někde koník!"

Učitelka se ve škole ptá dětí, jak si doma žijí.
Malá Mařenka říká:
"Já žiju pouze s mamkou, ale moja maminka je prostitutka a my doma máme tolik peněz, že si můžeme dovolit skoro všechno!"
"To je nic," říká malý Jeník. "Můj tatínek je policajt a ten má tolik peněz, že když mu šlohnu tisícovku z peněženky, tak to ani nepozná. Tak dobře jsou teď placený státní policajti!"
Učitelka se nakonec ptá:
"A co ty, Jiříčku, jak si doma žijete vy?"
A malý Jiříček odpovídá:
"Paní učitelko, můj tatínek je šofér kamionu... a i my bysme měli kopu peněz, nebýt těch kurev a policajtů!"

Synek z vesnice studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu peníze. Přemýšlí, jak by je získal a tak zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Nekecej. A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže po čase dojdou prachy a nezbývá, než tátovi volat znovu:
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci, "ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů. Ale co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak, kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a já říkám Alíkovi: "Tak dneska jedem domů."
On složí noviny a říká: "To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa š*kat Skálovou."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: "Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!"
"Si piš, tati."

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika.
„Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec.
„Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumníš tomu?“
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou“.
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšinme. Chlapeček se smutně otočí a Za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví:
„Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera“. “ A jak, prosím tě?„
“No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách“.

Malá dcerka v roce 2513 se ptá svého otce:
"Tati, dneska jsem zaslechla, že prý kdysi žili v nějakých Čechách nějací Češi, slyšels o tom něco?"
"Samozřejmě maličká, prý právě podle nich se dnes říká: "... ty seš blbej jako Čech."
"Aha, a kde ty Čechy byly?"
"No, to se neví, ale asi někde ve střední Evropě..."
"A to vážně byli tak blbí?"
"Asi ano děvče, podle pověstí si prý rozprodali a vytunelovali vlastní zemi, jejich vláda nechala lidi umírat, protože náklady na léčení si nemohl slušný člověk
dovolit, a pokud ano, brzy zemřel zadlužený hladem, protože lichvářství bylo posvěceno na byznys. Za vrcholné představitele si postupně volili kdejakého lumpa,
jeden prezident dokonce pustil z vězení lumpy a darebáky, ještě dříve než je stihli potrestat a zabavit, co nakradli. Ti Češi si zlikvidovali zemědělství a průmysl, tím vzali lidem práci. Prodávali jedovatý alkohol, dováželi a draze prodávali odporné a nezdravé potraviny jiných zemí jen proto, že byly levné a dalo se na nich pohádkově zbohatnout. Kdo se bránil útočníkovi, toho zavřeli a útočník byl ponechán na svobodě a ještě odškodněn. Vyživovali si z vlastní kapsy zloděje a jiné darebáky a církve a stali se poskoky cizích mocností. Dokonce i zákony udělali takové, aby vyvolení mohli beztrestně krást a prostí lidé to spláceli z obrovských a nesmyslných daní. Ale nejspíše to jsou jenom povídačky, tomu se nedá věřit. To se jenom tak říká, víš. Protože podle výpočtů tak blbý nikdo být nemůže!"