Vtipy o národech – strana 2

V podniku ČKD se na dvoře válí dlouhá, železná roura. Mistr se rozhodne, že ji nechá uklidit a zavolá proto vietnamského dělníka a povídá mu: „Li, vezmi si k ruce své bratry Pinga a Ponga a odneste tu rouru.”
Za chvíli se Li vrátí a povídá mistrovi: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr mu tedy poradí, ať si vezme další tři Vietnamce a zkusí to znovu. Li je za deset minut zpátky a zase povídá: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr je už naštvaný a odsekne mu, ať si vezme s sebou všechny Vietnamce, co potká a odnesou tu rouru. Tentokrát je Li pryč skoro půl hodiny a když se vrátí, praví: „Šéfe, moc krátký!”

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.
„Kolik za něj chcete?” ptá se.
„Dvacet tísíc.”
Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.
„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”
Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”

Indiáni v daleké rezervaci se přišli zeptat nového náčelníka, jestli nadcházející zima bude studená, anebo mírná. Mladý náčelník se moudrosti předků nikdy nenaučil, tak je pošle sbírat dřevo a sám si mezitím jde zavolat do meteorologického ústavu. „Bude zima hodně studená?“ zeptá se. Odpověď zní: „Vypadá to, že ano.“ Náčelník tedy pošle svůj lid nasbírat na zimu ještě víc dříví. Za týden opět zavolá do ústavu. „Jste si jistí, že zima bude hodně studená?“ „Určitě.“ Náčelník řekne lidem, ať posbírají všechno dřevo, na které narazí. Za týden zavolá zas. „Jste o tom přesvědčeni?“ „Letos bude ta nejstudenější zima, jakou naše záznamy pamatují.“ „Jak si tím můžete být tak jistí?“ „Indiáni sbírají dříví jako posedlí!“

Američan, Čech a Rus se dostanou do kšeftů s drogami někde v Asii a mají jít na popravu.
První jde Američan a může si vybrat, jestli chce provaz, kulku, nebo elektrické křeslo. On sáhne po tradici své země a chce elektrické křeslo. Posadí ho na něj, přivážou, cvak, a ono nic. Protože mají děravé zákony, musí ho pustit, když ho jednou popravili.
Když vyjde na chodbu, zašeptá Čechovi, který je na řadě, že nejde proud.
Čech, když mu dávají vybrat, zapřemýšlí a dojde mu, že má chtít křeslo. Posadí ho, zase nic a tak ho musí pustit.
V Čechovi, když vychází, zvítězí slovanské bratrství a Rusovi také pošeptá, že nejde proud.
Rus vejde dovnitř, a když se ho ptají, co si vybere, odpoví: "Když nejde proud, tak mě třeba zastřelte."

Somálský emigrant přijede do Čech. Zastaví prvního člověka, kterého potká a řekne mu:
"Díky, pane Čechu, že mě necháváte v téhle zemi a zajišťujete mi ubytování, stravování, lékařskou péči a vzdělání zdarma!"
Muž ale odpoví:
"Ne, mýlíte se, já jsem Rom."
Somálec jde dál a potká dalšího kolemjdoucího:
"Děkuji za vaši krásnou českou zemi!"
Ale kolemjdoucí odpoví:
"Já ne Čech. Já Vietnamec."
Somálec jde dál, potká dalšího kolemjdoucího, potřese mu rukou a řekne:
"Díky za bájecné Čechy!"
Kolemjdoucí řekne:
"Nejsem Čech, jsem Ukrajinec!"
Somálec nakonec potká krásnou ženu a podezřívavě se zeptá:
"Jste Češka?"
Žena odpoví:
"Ne, jsem z Kazachstánu."
Somálec je zcela zmatený a ptá se:
"A kde jsou proboha všichni Češi?"
Kazaška se podívá na hodinky, pokrčí rameny a odpoví:
"...asi v práci!"

Starý Arab žije již přes 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory.
Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt.
Mám tě rád.
Tvůj otec

Obratem obdrží odpověď:
Milý otče,
prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě nic!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád.
Ahmed

Jen pár hodin na to obklíčí dům starého muže americká armáda, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý centimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otče,
jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe na tu dálku nemůžu udělat.
Mám tě rád.
Ahmed.

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
" Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku.