Vtipy o národech

Americký námořník prochází jedoucím vlakem a marně hledá volné místo. Pouze v jednom kupé zahlédne dobře oblečenou, důležitě se tvářící francouzskou paničku, která má na sedadle vedle sebe položeného malého pudla.
Námořník se dámy zeptá:
"Madam, mohl bych se posadit na toto místo?"
Francouzka na námořníka ani nepohlédne, jen pokrčí nos, sešpulí rty a pisklavým hlasem pronese:
"Vy Američani jste tak nevychovaní. To sedadlo přece patří mé malé Fifince!"
Mariňák se zatváří zklamaně, ale přesto projde celý vlak ještě jednou. Opět marně. Vrátí se tedy do kupé s Francouzkou a jejím psíkem a otáže se znovu:
"Madam, nezlobte se, potřeboval bych se posadit. Mám za sebou dlouhou cestu a opravdu jsem velmi unavený."
Dáma si odfrkne:
"Nejenže jste vy Američané nevychovaní, vy jste také nesmírně arogantní!"
Po této odpovědi to už Američan nevydrží, popadne pudla a vyhodí jej otevřeným oknem ven.
Madam začne ječet:
"Co si to dovolujete, vy násilníku?! Okamžitě zachraňte mou Fifinku nebo na vás zavolám stevarda! Já vás předám policii, dostanete trest smrti!"
Jakmile dáma nabírá po chvíli ječení dech k dalším výkřikům, ozve se anglický džentlmen sedící v rohu kupé a distingovaně říká:
" Pane, vy Američani máte sklon dělat věci naprosto opačně. Nejenže držíte vidličku v jiné ruce a jezdíte po nesprávné straně silnice, ale teď jste dokonce vyhodil z vlaku nesprávnou čubku.

Starý Arab žije již přes 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory.
Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt.
Mám tě rád.
Tvůj otec

Obratem obdrží odpověď:
Milý otče,
prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě nic!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád.
Ahmed

Jen pár hodin na to obklíčí dům starého muže americká armáda, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý centimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otče,
jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe na tu dálku nemůžu udělat.
Mám tě rád.
Ahmed.

Somálský emigrant přijede do Čech. Zastaví prvního člověka, kterého potká a řekne mu:
"Díky, pane Čechu, že mě necháváte v téhle zemi a zajišťujete mi ubytování, stravování, lékařskou péči a vzdělání zdarma!"
Muž ale odpoví:
"Ne, mýlíte se, já jsem Rom."
Somálec jde dál a potká dalšího kolemjdoucího:
"Děkuji za vaši krásnou českou zemi!"
Ale kolemjdoucí odpoví:
"Já ne Čech. Já Vietnamec."
Somálec jde dál, potká dalšího kolemjdoucího, potřese mu rukou a řekne:
"Díky za bájecné Čechy!"
Kolemjdoucí řekne:
"Nejsem Čech, jsem Ukrajinec!"
Somálec nakonec potká krásnou ženu a podezřívavě se zeptá:
"Jste Češka?"
Žena odpoví:
"Ne, jsem z Kazachstánu."
Somálec je zcela zmatený a ptá se:
"A kde jsou proboha všichni Češi?"
Kazaška se podívá na hodinky, pokrčí rameny a odpoví:
"...asi v práci!"

Američan, Čech a Rus se dostanou do kšeftů s drogami někde v Asii a mají jít na popravu.
První jde Američan a může si vybrat, jestli chce provaz, kulku, nebo elektrické křeslo. On sáhne po tradici své země a chce elektrické křeslo. Posadí ho na něj, přivážou, cvak, a ono nic. Protože mají děravé zákony, musí ho pustit, když ho jednou popravili.
Když vyjde na chodbu, zašeptá Čechovi, který je na řadě, že nejde proud.
Čech, když mu dávají vybrat, zapřemýšlí a dojde mu, že má chtít křeslo. Posadí ho, zase nic a tak ho musí pustit.
V Čechovi, když vychází, zvítězí slovanské bratrství a Rusovi také pošeptá, že nejde proud.
Rus vejde dovnitř, a když se ho ptají, co si vybere, odpoví: "Když nejde proud, tak mě třeba zastřelte."

Indiáni v daleké rezervaci se přišli zeptat nového náčelníka, jestli nadcházející zima bude studená, anebo mírná. Mladý náčelník se moudrosti předků nikdy nenaučil, tak je pošle sbírat dřevo a sám si mezitím jde zavolat do meteorologického ústavu. „Bude zima hodně studená?“ zeptá se. Odpověď zní: „Vypadá to, že ano.“ Náčelník tedy pošle svůj lid nasbírat na zimu ještě víc dříví. Za týden opět zavolá do ústavu. „Jste si jistí, že zima bude hodně studená?“ „Určitě.“ Náčelník řekne lidem, ať posbírají všechno dřevo, na které narazí. Za týden zavolá zas. „Jste o tom přesvědčeni?“ „Letos bude ta nejstudenější zima, jakou naše záznamy pamatují.“ „Jak si tím můžete být tak jistí?“ „Indiáni sbírají dříví jako posedlí!“

Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.
„Kolik za něj chcete?” ptá se.
„Dvacet tísíc.”
Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.
„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”
Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

V podniku ČKD se na dvoře válí dlouhá, železná roura. Mistr se rozhodne, že ji nechá uklidit a zavolá proto vietnamského dělníka a povídá mu: „Li, vezmi si k ruce své bratry Pinga a Ponga a odneste tu rouru.”
Za chvíli se Li vrátí a povídá mistrovi: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr mu tedy poradí, ať si vezme další tři Vietnamce a zkusí to znovu. Li je za deset minut zpátky a zase povídá: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr je už naštvaný a odsekne mu, ať si vezme s sebou všechny Vietnamce, co potká a odnesou tu rouru. Tentokrát je Li pryč skoro půl hodiny a když se vrátí, praví: „Šéfe, moc krátký!”

Chlapík na veřejných záchodcích, kouká na souseda a ptá se: "Proč máš na ptáku vytetováno WY?"
"Víš, moje holka se jmenuje Wendy, no a když se mi postaví, tak je tam vidět vytetované celé její jméno."
Po čase stejně zvědavej chlapík na veřejnejch záchodcích vedle černocha. Kouká a všimne si, že tam má taky WY. Zeptá se: "Hele, tvoje holka se jmenuje Wendy viď?"
"Proč myslíš?" na to černoch.
"Protože tam máš vytetováno WY, a když se ti postaví, tak tam budeš mít Wendy, že jo?"
"Ne," odpoví černoch, "mně když se postaví, tak tam mám WELCOME TO THE YAMAICA AND HAPPY HOLIDAY..."

Na jednom ostrově zaváděli program kontroly porodnosti, ale nedařilo se jim přesvědčit ženy, aby braly hormonální antikoncepci. Proto se rozhodli naučit domorodé muže nosit kondomy. Jednomu z domorodců, který měl za osm let osm dětí, vysvětlili, že pokud bude používat kondom, naprosto bezpečně se vyhne početí dalšího potomka. Měsíc na to přišla jeho žena na kontrolu a byla zase těhotná. Zavolali si tedy onoho muže a ptají se ho, proč nepoužíval kondom, a on odpovídá:
"Ale já jsem ho používal. Jenže po šesti dnech už se mi chtělo tak moc čůrat, že jsem mu odřízl konec."

Dohadují se Rus, Američan a Čech, kdo umí vyrobit lepší věc ze skla.
Rus říká: "My, u nás v Rusku dokážeme vyrobit tak dlouhou skleněnou trubku, že s ní vidíme až na dno nejhlubšího oceánu!"
"A jak tomu říkáte?"
"Oceánohled."
Američan na to: "To nic není, to u nás v Americe, dokážeme vyrobit tak silnou čočku, že s ní vidíme do nejvzdálenějšího vesmíru! Říkáme tomu kosmohled."
A Čech na to: "To my, v Čechách dokážeme vyrobit takovou věc ze skla, že s ní vidíme skrz zeď!"
Ostatní se diví: "To není možný, a jak tomu řikáte?"
"Okno."

Angličan, Ir, Skot a Francouz letí letadlem, když to náhle začne padat k zemi.
"Dohodneme se," navrhuje Angličan, "že ten, kdo to přežije, dá těm ostatním dvěstě liber jako výpomoc na cestu do nebe a poděkování Bohu, že to přežil."
Letadlo spadne a jediný Angličan to nepřežije. Ostatní tři mu jdou na pohřeb.
Ir hodí do rakve dvěstě liber, také Francouz hodí do rakve dvěstě liber, podle dohody.
Skot vypíše šek na šestset liber, hodí jej do hrobu a vezme si čtyři stovky zpátky.

Syn arabského šejka se rozhodl studovat v České republice, konkrétně v Brně.
Po měsíci píše domů: "Brno je krásný, lidé jsou tu příjemní a vůbec moc se mi tady líbí. Jen se občas trošku stydím, když přijedu do školy svým pozlaceným mercedesem, zaparkuji u školy a potkám některého ze svých profesorů, jak vystupuje ze šaliny... tak je to docela trapné."
Za pár dní mu příjde šek na milion dolarů a krátká zpráva od rodičů: "Nedělej nám ostudu a kup si také tu šalinu!"

Hádá se Američan, Rus a Čech, kdo má větší ozvěnu.
Američan řiká:
"To já, když vlezu k nám do Grand kaňonu a zařvu helou, tak ještě půl hodiny slyším helou helou."
Rus mávne rukou a říká:
"To já, když vylezu k nám na Kavkaz a zařvu zdrasvujťa, tak dvě hodiny potom slyším zdrasvujťa zdrasvujťa."
Čech řekne:
"Hoši, to nic není, to já, když vlezu u nás v práci na dílnu a zařvu hoši do práce, tak ještě týden slyším di do p*či, di do p*či."

První den po letních prázdninách r. 2050 v 5. třídě jedné základní školy učitel kontroluje přítomnost žáků:
"Mustafa El Ekh Zeri."
"Zde."
"Achmed El Cabul."
"Zde."
Kadir Sel Ohlmi."
"Zde."
"Mohammed End Ahrha."
"Zde."
"Mi Cha Elves Ely."
Ticho...
"Mi Cha Elves Ely?"
Nikdo se nehlásí...
"Ještě jednou - Mi Cha Elves Ely!"
V zadní lavici vstane chlapeček a pípne:
"To bych mohl být asi já, ale čte se to Michael Veselý."

Ivan a Voloďa opravují žumpu. Ivan vleze do těch hoven, nadechne se a ponoří se. Za chvilku se vynoří a povídá Voloďovi: „Voloďo, podej mi klíč číslo 12.”
Ivan vezme klíč, nadechne se a ponoří se zpět do těch hoven. Za chvíli se vynoří a chce klíč číslo 10. Poté, co žumpu spraví, vyleze ven a povídá: „Vidíš, Voloďo, kdyby ses ve škole pořádně učil, nemusels jenom podávat klíče...”

Američan a Rus si telefonují:
A: Ivane, teď říkali v televizi, že tam u vás jsou děsný mrazy, až - 60°C.
R: To je blbina, nejvejš tak -20°C.
A: No ne, teď to říkali na CNN, prej přes -60°C.
R: Ale no tak možná někde třeba -25°C, ale to spíš vyjímečně.
A: No ale ty záběry byly děsný, ty omrzlý silnice, baráky, lidi...
R: Jo, ty myslíš venku ?! No tak to jo.

Když NASA poslala první kosmonauty do vesmíru, zjistila, že psací pera nefungují při absenci gravitace. Vyřešením tohoto problému pověřila konzultantskou společnost. Po deseti letech a 12 milionech dolarů Američané mají pera schopná psát v jakékoliv pozici a v rozmezí teplot 0 až 300 Kelvinů. Rusové používají tužky.

Dva nezkušení horolezci spadnou do rokle a jeden z nich říká:
"Kéž by tu byl Boryš! Ten by nám pomohl."
A po chvíli zase. Takhle to říká celý den.
Večer už tomu druhému došla trpělivost a ptá se: "Co máš pořád s tím Boryšem?"
A první odpovídá: "No, v naší hymně se přece zpívá: Boryš-umí-po-skalinách..."

Američan: "Vy už jste se úplně vzdali myšlenky přistát na Měsíci?"
Rus: "My budeme přistávat na Slunci."
Američan: "To nemyslíte vážně, to se přece cestou vypaříte."
Rus: "To je právě ten fígl. My tam totiž přistaneme v noci."