Vtipy o národech – strana 2

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

V podniku ČKD se na dvoře válí dlouhá, železná roura. Mistr se rozhodne, že ji nechá uklidit a zavolá proto vietnamského dělníka a povídá mu: „Li, vezmi si k ruce své bratry Pinga a Ponga a odneste tu rouru.”
Za chvíli se Li vrátí a povídá mistrovi: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr mu tedy poradí, ať si vezme další tři Vietnamce a zkusí to znovu. Li je za deset minut zpátky a zase povídá: „Šéfe, moc těžký!”
Mistr je už naštvaný a odsekne mu, ať si vezme s sebou všechny Vietnamce, co potká a odnesou tu rouru. Tentokrát je Li pryč skoro půl hodiny a když se vrátí, praví: „Šéfe, moc krátký!”

Ivan a Voloďa opravují žumpu. Ivan vleze do těch hoven, nadechne se a ponoří se. Za chvilku se vynoří a povídá Voloďovi: „Voloďo, podej mi klíč číslo 12.”
Ivan vezme klíč, nadechne se a ponoří se zpět do těch hoven. Za chvíli se vynoří a chce klíč číslo 10. Poté, co žumpu spraví, vyleze ven a povídá: „Vidíš, Voloďo, kdyby ses ve škole pořádně učil, nemusels jenom podávat klíče...”

Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.
„Kolik za něj chcete?” ptá se.
„Dvacet tísíc.”
Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.
„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”
Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”

Žena, která vymyslela frázi "Všichni muži jsou stejní" byla číňanka, která ztratila svého muže v davu lidí.

Indiáni v daleké rezervaci se přišli zeptat nového náčelníka, jestli nadcházející zima bude studená, anebo mírná. Mladý náčelník se moudrosti předků nikdy nenaučil, tak je pošle sbírat dřevo a sám si mezitím jde zavolat do meteorologického ústavu. „Bude zima hodně studená?“ zeptá se. Odpověď zní: „Vypadá to, že ano.“ Náčelník tedy pošle svůj lid nasbírat na zimu ještě víc dříví. Za týden opět zavolá do ústavu. „Jste si jistí, že zima bude hodně studená?“ „Určitě.“ Náčelník řekne lidem, ať posbírají všechno dřevo, na které narazí. Za týden zavolá zas. „Jste o tom přesvědčeni?“ „Letos bude ta nejstudenější zima, jakou naše záznamy pamatují.“ „Jak si tím můžete být tak jistí?“ „Indiáni sbírají dříví jako posedlí!“

Když NASA poslala první kosmonauty do vesmíru, zjistila, že psací pera nefungují při absenci gravitace. Vyřešením tohoto problému pověřila konzultantskou společnost. Po deseti letech a 12 milionech dolarů Američané mají pera schopná psát v jakékoliv pozici a v rozmezí teplot 0 až 300 Kelvinů. Rusové používají tužky.

Starý Arab žije již přes 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory.
Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt.
Mám tě rád.
Tvůj otec

Obratem obdrží odpověď:
Milý otče,
prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě nic!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád.
Ahmed

Jen pár hodin na to obklíčí dům starého muže americká armáda, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý centimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.

Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otče,
jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe na tu dálku nemůžu udělat.
Mám tě rád.
Ahmed.