Nejdelší vtipy – strana 8

Blondýnka se zrzkou seděly v baru a koukaly na zprávy o šesté. Ukazovali reportáž o sebevrahovi, který stál na mostě a vyhrožoval, že skočí dolů. Blondýnka povídá: „Hele, vsaď se, že neskočí.”
„Dobře, o kilo. Já si myslím, že skočí.”
No, a chlápek skočil. Tak blondýnka vysolila kilo.
„Ne, to nejde, já si to nevezmu,” zdráhá se zrzka. „Jsi přece moje kámoška.”
„Ber, sázka je sázka.”
„To jo, ale já se ti musím k něčemu přiznat,” zpytuje svědomí zrzka. „Já už jsem to viděla ve zprávách v pět, takže si ty peníze - jak jistě chápeš - nemůžu vzít.”
„Ale můžeš,” přesvědčuje ji blondýnka. „Já to taky viděla už v pět... Ale nikdy bych si nepomyslela, že skočí znovu!”

Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.
„Kolik za něj chcete?” ptá se.
„Dvacet tísíc.”
Chlap si ho prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.
„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”
Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”

Tři manželské páry mají zájem vstoupit do ortodoxní sekty, kde podmínkou pro iniciaci je čtrnáctidenní sexuální abstinence.
Přijdou na přijímací pohovor a vrchní starší se jich ptá, jestli dodrželi tuto podmínku.
První manžel odpovídá: "Jistě, bez problémů, naše víra je silnější než pudy."
Druhý manžel odpovídá: "No, druhý týden jsem si musel jít lehnout na gauč v obýváku, ale vydrželi jsme."
Třetí manžel v rozpacích říká: "Ze začátku to šlo, ale potom manželka sahala na polici pro plechovku s fazolemi, ta jí spadla a jak se pro ní ohnula, tak jsem se neovládnul…"
"No, ale to k nám nemůžete," říká starší.
"Já vím. Ostatně, do Delvity od té doby už také ne."

Služka požaduje zvýšení platu. Paní se rozněvaně zeptá:
"Řekni jediný důvod, proč si myslíš, že si zasloužíš zvýšení platu?"
Marie: "Není jeden, ale tři důvody."
Paní: "Dobře, tak mi řekni první."
Marie: "První důvod je ten, že žehlím lépe než vy."
Paní: "Kdo to říká?"
Marie: "To říká váš manžel."
Paní: "A druhý důvod?"
Marie: "Protože vařím lépe než vy."
Paní: "Neříkej, že to zase říká můj manžel."
Marie: "Ano, to říká váš manžel."
Paní: "A třetí důvod?"
Marie: "Třetí důvod je to, že jsem lepší milenka než vy."
Paní: (nyní už červená ve tváři) "Neříkej mi, že toto říká můj manžel!"
Marie: "Ne paní, to říká váš zahradník."
Paní: "Kolik bys chtěla?"

Přijde voják do cizinecké legie v poušti. Jeho nadřízený ho tam provádí a říká:
"Tady je jídelna, tady jíme a tady je společenská místnost, sem se chodíme dívat na televizi."
Voják se ptá: "A jak je to tady se ženskýma, máte tu nějaký?"
"No, ženský tu nejsou, ale od toho máme támhle v ohradě velbloudici."
"Fuj, to nikdy!"
A tak žije voják v poušti, je tam měsíc, dva měsíce a už je pořádně nadržený a tak jde za velitelem, jestli by mu nepůjčil klíč od té ohrady s tou velbloudicí. Tak tam jde a za hodinu přijde pořádně pokopaný a pokousaný a ptá se velitele:
"To mi řekněte, jak to stou velbloudicí děláte?"
"No sedneme na ni a jedem za ženskýma do města."

Zasnoubená, vdaná a milenka se baví o svých milostných vztazích. Domluví se, že své chlapy překvapí a obléknou se do kůže. Kožené body, vysoké boty, maska a tak. Po pár dnech se opět sejdou a vyprávějí si.
Zasnoubená: "Vrátil se domů pozdě večer. Byl z práce utahanej, ale když mě uviděl v tý kůži, vlítl na mě a země se zachvěla..."
Milenka: "Byl večer, setkali jsme se v kanceláři. Uviděl mě v kůži, popadl mě a pak už nevím vlastně co se dělo, ale takovou nádheru jsem ještě nezažila."
Vdaná: "Děti jsem poslala k matce, oblíkla se do tý kůže,
on přišel z práce, vzal si pivo z lednice, ovladač, pustil si zprávy a povídá: Tak co, Batmane, co bude k večeři?"

Angličan, Australan a Jihoafričan sedí v jednom londýnském baru a popíjejí pivo. Jihoafričan dopije, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne pistol, vystřelí, sklenice se rozsype na malé kousíčky a on říká: „My v jižní Africe máme tak levné sklenky, že nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Australan na něj chvíli zírá a pak udělá to samé a povídá: „My v Austrálii máme tolik písku na výrobu skleniček, že taky nepotřebujeme pít z jedné dvakrát.”
Angličan zůstane chladný. Vypije pivo, vyhodí sklenici do vzduchu, vytáhne zbraň, zastřelí Jihoafričana a Australana a praví: „My v Anglii máme tolik Jihoafričanů a Australanů, že nepotřebujeme pít se stejnými dvakrát!”

Po smrti přijde chlap do pekla a sám Belzebub ho provází, které peklo si vybere. Za prvními dveřmi je krásná nudapláž plná sexy koček a stánků s dokonalým výběrem občerstvení.
"Tohle je peklo?" diví se chlap.
"Jasně, to je peklo!"
V druhé místnosti je útulný klub se sympatickými hosty a hosteskami a báječnou muzikou.
"A tohle je taky peklo?"
"Jistěže, tohle je také peklo."
Za třetími dveřmi nabodávají čerti hříšníky na vidle, stahují je z kůže a vaří v kotlích s olejem.
"Jo," povídá chlápek, "tak tohle peklo!"
"Jo, to je ovšem taky peklo. Ale jestli nejste katolík, tak si toho ani nemusíte všímat. To tu máme jenom kvůli nim, oni to tak chtějí."

Chlápek takhle najde takovou tu zlatou lampu, a otře z ní rukávem prach. No
jasně, šup ven z lampy džin, a že mu splní tři přání, ovšem má to jeden háček.
Všechno, co ten chlap dostane, dostane jeho tchýně dvakrát.
Chlápek jako první chce deset miliónů. Džin mu říká, že jeho tchýně dostane
dvacet miliónů, ale chlápek, že to je v pořádku.
Druhé přání - chce obrovskou vilu se zahradou a bazénem. Džin mu říká, že jeho tchýně dostane dvě takové vily, ale chlápek zase, že to je v pořádku.
Když ho džin vyzve, aby pronesl svoje poslední přání, chlápek se tak zamyslí
a povídá:
"Jo, říkal jsem si, že jednou konečně udělám dobrý skutek a daruji ledvinu."

V pražské škole se pražská učitelka ptá pražských žáčků:
"Děti, kterému fotbalovému mužstvu fandíte?"
Zvedne se Anička: "Spartě."
Zvedně se Frantík: "Spartě."
Nakonec se zvedne Pepíček a povídá: "Já fandím Baníku."
Učitelka se díví a zeptá se, proč zrovna Baníku.
Pepíček povídá: " Z Ostravy pochází moje maminka.
Do Ostravy se za ní přistěhoval tatínek, když se vzali, narodil jsem se tam a navíc moji rodiče oba fandí Baníku."
Učitelka mírně napruzelým tónem povídá:
"Takže ty se opičíš po rodičích, co? To mi tedy řekni, co bys dělal, kdyby tvoje máma byla dementní a tvůj otec homosexuál?"
A Pepíček odpoví: "Tak to bych nejspíš fandil Spartě."

Věta: Poslouchám tě.
Význam: Nemám ani mlhavou představu o tom, co říkáš, ale doufám, že předstírám dobře, jak ti rozumím, protože jinak bys na mne řvala příští tři dny.

Věta: Fakt v těchto šatech vypadáš báječně.
Význam: Nezkoušej si žádné další šaty a hlavně už pojď.

Věta: Přinesl jsem ti dárek.
Význam: Na benzínce dávali u pokladny zdarma škrabku na okna.

Věta: Tolik jsi mi chyběla.
Význam: Nemůžu najít šuplík s ponožkama, děcka mají hlad a došel toaletní papír.

Věta: Neztratil jsem se. Vím přesně, kde jsme.
Význam: Nikdo už nás živé nespatří.

Věta: Nepotřebuju číst nějaký návod.
Význam: Umím to zkurvit i bez tištěné pomoci.

Po několika nocích po svatbě si nevěsta stěžuje matce:
„Už několik nocí spíme spolu a pořád ještě nic. Nevím co to má znamenat.”
„Je možné, že je ve stresu?”
„Ale mami on si mě vůbec nevšímá, pořád jenom čte knížku.”
„Dobrá, já si teda zkusím lehnout vedle něho místo tebe a zjistím, v čem je problém,” navrhuje matka.
Další večer leží manžel v posteli, čte si knížku a tchýně si lehá vedle něho.
Najednou manžel strká ruku pod peřinu a pak přímo pod kalhotky.
Tchýně vyskočí, běží rovnou za dcerou a křičí: „Zlatíčko, jenom jsem si lehla vedle něho a hned to na mě začal zkoušet.”
„Ale já vím mami, zvlhčí si prst, otočí stránku a čte si dál...”

Sedí vrána na větvi a jde okolo zajíc: "Ahoj vráno, co tam na té větvi děláš?"
"Machruju."
"A můžu machrovat s tebou?"
"Můžeš."
Tak zajíc vyleze na větev a sedí tam s vránou.
Jde okolo liška: "Ahoj vráno a zajíci, co tam na té větvi děláte?"
"Machrujeme."
"A můžu machrovat s vámi?"
"Můžeš."
Tak liška vyleze na větev a sedí tam s vránou a zajícem.
Jde okolo medvěd: "Ahoj vráno, zajíci a liško, co tam na tý větvi děláte?"
"Machrujeme."
"A můžu machrovat s vámi?"
"Můžeš."
Tak medvěd vyleze na větev a větev se ulomí.
Vrána lítá ve vzduchu nad zajícem, liškou a medvědem a ptá se: "Vy neumíte lítat?"
"Neumíme!"
"Tak co machrujete?"

Policajt dostane poprvé v životě do ruky baterku. Druhý den přijde do práce a je celý nešťastný.
"Mám problém, veliteli, když baterku zapnu, světlo je tam, ale když ji vypnu, tak zmizí. Celou jsem ji rozebral - a to světlo tam prostě nebylo!"
Velitel: "No, tak na to se musím podívat! Vezmu si ji domů."
Druhý den přijde šéf vysmátý do práce: "Všechno jsem zjistil a vypátral! Nejdříve jsem vyhnal z bytu ženu a děti a zatáhnul závěsy, aby byla úplná tma. Pak jsem tu baterku zapnul a světlo z ní šlo ven. Takže jsem jí zase rychle vypnul a začal jsem to světlo hledat po celém bytě. A víš, kam se to zatracený světlo schovalo? Do ledničky!"

Žije cikán kousek od černocha a furt se mu honí hlavou, jak to, že ten černoch má všechny děti tak krásně černý, zatímco ty jeho jsou jen bledohnědý.
Jde teda za sousedem a ptá se:
"Poslouchej, černochu, ty máš všechny děti takový pěkně černý a já furt nic, já je mám všechny takový vybledlý, jak to prosimtě děláš?"
Černoch se usměje, nakloní se k cikánovi a říká:
"Hele, máš ho pětadvacet centimetrů dlouhýho?"
Cikán zavrtí hlavou: "No, to asi ne..."
Černoch na to: "A máš ho tak šest centimetrů v průměru?"
Cikán na to: "To bych taky neřek´."
Černoch se plácne do kolen a se smíchem řekne:
"No tak to je jasný, to ti tam jde světlo!"

Opilý děda v hospodě se rozhodne, že už má dost a že půjde domů. Když se ale chce postavit, spadne zpět do židle.
"Sakra, že bych byl tak ožralej?" povídá si.
"Tak si dám kafe."
Vypije kafe a zase se pokouší vstát. Opět bezúspěšně. Tak si dá ještě jedno kafe. U čtvrtého už ho to nebaví, tak si dá panáka na cestu a že se raději domů doplazí. Doplazí se ke dveřím jeho bytu, potichu si odemkne, převleče se, lehne do postele a spí.
Ráno ho budí žena: "Tys byl včera zase pěkně sťatej, co?"
"Jak si to poznala? Vždyť jsem byl tak potichu," povídá děda.
"Ale, ráno tady byl hostinský, že sis včera v hospodě zapomněl svůj invalidní vozík!"

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel.
“Támhle od toho kouzelného dědečka,” ukáže, “nabídl mi splnit mi jedno přání.”
Pán rychle dohoní dědečka:
“Prosím vás, mohl byste mi vykouzlit pytel doláčů?”
“Staň se”, luskne dědeček prstem a zmizí. Před pánem se objeví pytel, rozevře ho a nevěří vlastním očím. Vrátí se na lavičku a člověku s tenisem si stěžuje:
“Chtěl jsem doláče a vyčaroval mi koláče?! Ten dědek je snad hluchej!”
“No jasně, že je. Myslíte si snad, že já jsem chtěl třiceticentimetrovej tenis?!”

Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při srážce auta s jezdcem na koni . Obhájce se postiženého ptá: "Je pravda, že na místě nehody jste policistovi řekl, že jste se nikdy v životě necítil lépe?"
"Ano, to je pravda."
"Tak proč teď viníte mého klienta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?"
"Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil ho. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také ho zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bylo rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!"

Blondýna sedí doma a je šíleně naštvaná, protože má málo peněz. Tak přemýšlí, jak by k nějakým penězům přišla. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, kde si vyhlédne prvního hezkého kluka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym: Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě někdy vidět, tak dej do igelitky milion korun a nech mi ho zítra v 16 hodin v centru u kašny. Blondýna zalepí obálku, předá ji klukovi a pošle ho domů. Druhý den běží ke kašně a tam leží igelitka s milionem a dopisem: Milion posílám jako výkupné, ale můžu vám říct, že my blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly.

Učitelka k dětem: "Kdo mi vyjmenuje aspoň tři Shakespearova díla?"
Hlásí se jedině Pepíček a ač se učitelka bojí, že to bude nějaká sprosťárna jako vždy, nezbyde jí, než Pepíčka vyvolat.
"Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské a Zkrocení zlé ženy. "
"Výborně Pepíčku, mile jsi mne překvapil. Jak si to prosím tě pamatuješ?"
"Podle pánského přirození, paní učitelko."
"Cože?!"
"No, když je to 10 cm, tak je to Mnoho povyku pro nic. Když 15, tak je to Sen noci svatojanské a když 20, tak Zkrocení zlé ženy."
"A co když je to 30 cm?" ptá se zvídavě učitelka.
"To už není Shakespeare, paní učitelko. To je Neruda - Kam s ním!"