Učitelka zadala žákům 5. třídy za úkol, aby zjistili od rodičů nějaký příběh s ponaučením na konci. Druhý den vyprávějí děti ve škole své historky: Katka říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je vezli do obchodu v košíku na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a všechna vejce se rozbila.“ „A ponaučení?“, ptá se učitelka. „Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“ „Dobře“, říká učitelka, „a teď Lucka“. „Naše rodina má taky farmu, ale chováme slepice kvůli masu. Jednou jsme měli tucet vajec, ale vylího se jen osm kuřat. Poučení je-nepočítej kuřata, dokud se nevylíhnou.“ „Taky pěkný příběh“, povídá učitelka. „A copak má pro nás připraveného Pepíček?“ „Mně tatínek vyprávěl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byl kulomet, mačeta a lahev slivovice. Tak strýček Libor než dopadl na zem vypil lahev slivovice, aby se nerozbila, a pak přistál rovnou mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70 kulometem, když mu došly náboje, tak jich 20 rozsekal mačetou, a když se mu zlomila, tak zbytek povraždil holýma rukama.“ „Svatá dobroto“, děsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl k tomuto hrůznému příběhu?“ „Nikdy neser strejdu Libora, když je nalitej!"