Nejkratší vtipy – strana 42

Řidič kamionu je na cestách už několik týdnů, až už to nevydrží a zastaví u nevěstince. Vejde dovnitř a povídá: "Dejte mi jednoho buřta, pívo a tu nejhnusnější babu, co tady máte!" a položí na stůl 500eurovku. Bordelmáma se mrkne na bankovku a povídá: "Chlapče, za tohle u nás můžeš mít nádhernou, mladou a nadrženou kočičku a ještě ti přinese pořádnýho stejka..."
"Ale já nejsem nadrženej, mladá paní," povídá řidič, "jenom se mi už stejská po domově."

Honzík přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Matka mu ale říká, že nemá peníze, ale že mu splní jakékoliv jiné přání. Synek se toho ale chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Matce nezbývá, než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout do ložnice jen v noční košili. S úzkostí čeká v posteli, co se bude dít. Najednou se rozletí dveře a v nich synátor, v otcově kvádru a poroučí:
"Vstávej stará, jdeme klukovi koupit to kolo!"

Cizinec je u výslechu:
Policista:"Kam jsi schoval ty peníze?"
Tlumočník: "Kam jsi schoval ty peníze?"
Cizinec: "Neřeknu".
Tlumočník: "Neřeknu."
Policista: "Tak ti rozbijeme držku!"
Tlumočník: "Tak ti rozbijeme držku!"
Cizinec: "Stejně to neřeknu."
Tlumočník: "Stejně to neřeknu."
Policista: "Tak tě zastřelíme!"
Tlumočník: "Tak tě zastřelíme!"
Cizinec: "Proboha. Zakopal jsem je u toho velkého dubu na zahradě mojí ženy."
Tlumočník: "Neřeknu!"

Otec poslal zlobivého synka za trest brzo do postele. Za chvilku se z pokojíčku ozve:
"Tatíí?"
"Co je?"
"Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"
"Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout a spát!"
O pět minut později:
"Tatíí?"
"Co je zase?"
"Mám pořád žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?"
"Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak půjdu a dostaneš na zadek!"
"Tatíí, a až sem půjdeš, mohl bys mi přinést sklenici vody?"

Žena smaží volské oko, když v tom momentě do kuchyně vtrhne muž a začne křičet:
"Pozor! Pozor! Víc oleje! Potřebuje to víc oleje! Pozor! Otočit! Otočit! Otočit! Rychle! Pozor! Hlídej si to! Zbláznila ses? Ten olej! Proboha sůl, sůl! Nezapomeň na sůl!"
Žena už to nevydrží a úplně vynervovaná se ptá:
"Co tak řveš? Myslíš si, že neumím udělat volské oko?"
Muž klidným hlasem odpoví:
"To jen, abys měla představu, jaké to je, když mi kecáš do řízení!"

Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova "jelikož" a "patrně".
Přihlásí se Janička:
"Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet."
Další děti sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček:
"Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy."
"Ale Pepíčku," namítne kantorka, "tam není ani jelikož, ani patrně."
"No, to taky není všechno," říká Pepíček a dodá:
"...a jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat."

Pepíček ve škole dává paní učitelce hádanku.
Schválně, paní učitelko, jestli uhodnete, co to je:
"Je to pro vás a strká se to do vás."
"No, Pepíčku!!! Takový sprosťárny!"
"Ale paní učitelko, to jsou přeci květiny. Jsou pro Vás a strkají se do váz."
Učitelka o přestávce hned vypráví kolegyni:
"Hele, mám super hádanku. Hádej, co to je, je to pro tebe a strká se to do tebe."
Jde okolo Pepíček a říká:
"Paní učitelko, VYKAT, VYKAT, jinak je to penis.."

Rumcajs zastaví u lesa Řáholce kočár, vytáhne bouchačku a nařídí pánovi v kočáru, aby si to udělal rukou. Ten se chvíli zdráhá, ale taková loupežnická bambitka byla na něj silný argument, a tak poslechl. Udělal si to jednou, dvakrát, třikrát, a pak povídá: „Já už teď vážně nemůžu! “
Rumcajs se ještě pro jistotu zeptal: „Vážně nemůžeš? “ „Ne, opravdu! “ Rumcajs se tedy otočí k lesu Řáholci a volá: „Manko, pojď už, tady ten hodný pán tě sveze do Jičína!“

Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli.
Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli "Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!" a postavil ji na kraj pole.
Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka:
"Teď jsou ty melouny dva!"

Na policejní stanici v Melbourne přivedl policista klokana.
"Šéfe, našel jsem ho na ulici, nikdo se k němu nehlásil, tak co s ním?"
"No, co s ním? To jste tak neschopný, že nedokážete nic vymyslet?! Dejte mu napít a zajeďte s ním do ZOO!"
Druhý den jde velitel po ulici a uvidí policistu, jak se prochází s klokanem.
"Vždyť jsem Vám přece řekl, abyste ho vzal do ZOO!"
"Ano, šéfe, tam jsme byli včera, dneska jdeme do kina a zítra do cukrárny na zmrzlinu."

Měsíc před maturitou:
Bůh: "Jak to vypadá se studenty, učí se?"
Petr: "Šprti se začali učit, dobří studenti ještě ne a flákači chlastají."

Týden před maturitou:
Bůh: "Jak to vypadá se studenty?"
Petr: "Šprti už si opakují, dobří studenti se začali učit, flákači chlastají."

Maturita:
Bůh: "Už studenti umí všechno?"
Petr: "Šprti to umí i odzadu, dobří studenti dočítají poslední stránky a flákači se modlí."
Bůh: "Modlí, říkáš? Tak to jim pomůžu..."

Leží bezdomovec na lavičce a spí. Po chvíli ho probudí žena, která ho poklepe na rameno a ptá se:
"Nevíte, kolik je hodin?"
"Ne!" odsekne bezdomovec a znovu usne.
Další zaklepání na rameno a jakýsi muž se ho ptá:
"Nevíte, kolik je hodin?"
Znovu odsekne, že neví a usne. Po chvíli ho ale probudí dalších šest lidí a tak se naštve, že vezme kus papíru a napíše: "Nevím, kolik je hodin." Jde kolem policista, znovu ho vzbudí a povídá:
"Je čtvrt na tři, pane."

Na střední zemědělské škole jsou zkoušky. Poslední úkol pro děvčata je přivést plemenného býka ke krávě a připustit ho.
Zkoušející si říká, že to není tak těžký úkol, ale dvě blondýnky se dlouho nevracejí, nejdou půl hodiny, nejdou hodinu, nejdou dvě hodiny.
Pak se najednou objeví celé špinavé a zpocené.
"Děvčata, co vám tam tak dlouho trvalo? Měly jste nějaké problémy s býkem?"
"Ne, s býkem žádné problémy nebyly, ale obtížné bylo položit tu krávu na záda."

"Miláčku, dám ti hádanku. Jde se do toho zepředu i zezadu, ale jen když to stojí," povídá manžel své ženě.
"Že se nestydíš povídat takové věci."
"Proč, když je to tramvaj, drahá."
Po pár dnech mají návštěvu a manželka se chce předvést, tak hostům povídá:
"Vážení, dám vám hádanku. Jde se do toho zepředu i zezadu, ale jen když je to tvrdé."
Manžel se s chutí zasměje a žena chce vědět proč.
"Ale miláčku, jen pokračuj, jsem zvědavý, jak z toho uděláš tramvaj."

Orgány těla mají schůzi. V čele sedí mozek a říká:
"Hlaste se, kdo potřebujete lázně."
Hlásí se plíce: "Jsme takový prokouřený, ten smog..."
Všichni souhlasí a plíce jedou do lázní.
Za rok se sejdou znovu. Tentokrát se hlásí ledviny:
"Jsme propitý, potřebujeme jet do lázní." Ledviny jedou.
Za rok se opět sejdou a diskutují o lázních. Vzadu se nesměle hlásí jeden hlas a mozek říká:
"Co vy tam vzadu, postavte se."
"Jo, to kdybych mohl, tak nepotřebuju lázně."

Syn arabského šejka se rozhodl studovat v České republice, konkrétně v Brně.
Po měsíci píše domů: "Brno je krásný, lidé jsou tu příjemní a vůbec moc se mi tady líbí. Jen se občas trošku stydím, když přijedu do školy svým pozlaceným mercedesem, zaparkuji u školy a potkám některého ze svých profesorů, jak vystupuje ze šaliny... tak je to docela trapné."
Za pár dní mu příjde šek na milion dolarů a krátká zpráva od rodičů: "Nedělej nám ostudu a kup si také tu šalinu!"

Jede chlap metrem v hrozné tlačenici, před ním stojí žena.
V tom ten chlap povídá:
„Promiňte paní, to není to, co si myslíte. Já mám malou vejplatu a dostávám to v mincích zabalený do válečku. A ten jsem si dal před cestou do kapsy.“
V další stanici se na muže obrátí ta žena a prohlásí:
„Vážený pane, to, že máte malou vejplatu, vám věřím. Že ji dostáváte v mincích, vám taky věřím. Ale to, že vám mezi Václavákem a Karlovým náměstím přidali, to vám tedy nežeru!“

Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo: "Rabbi Finkelstein je jako král Šalamoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám."
Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce: "Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?"
"Jaképak lhaní," odpovídá druhý předseda. "Šalamoun měl taky třista žen. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal."

Jednoho dne před mnoha lety zemřeli Svatý Otec a Don Juan. Ti nahoře ale měli nepořádek v písemnostech a tak omylem poslali Papeže do pekla a Dona Juana do nebe.
Když si toho po týdnu Svatý Petr všiml, okamžitě poslal dolů pro Papeže. Ten se cestou k nebeské bráně potkal s Donem Juanem, jenž směřoval do pekla.
Papež povídá: “Škoda toho omylu. Už se nemohu dočkat, až tam budu. Celý život jsem trpělivě čekal, že spatřím Pannu Marii!”
A Don Juan jenom: “Už jen Marii.”

Jdou dva prostoduší kamarádi a uvidí děvče, které má porouchané kolo. Jeden z nich nabídne pomoc s tím, že kamarád ať jde napřed, že ho pak dožene.
Po nějakém čase frrrr a kamarád ho dožene na dívčině kole:
"Kde jsi to vzal?" ptá se první.
"No, opravil jsem kolo a ona z vděku řekla, že si na oplátku můžu vzít co chci, sundala si kalhotky a lehla si do trávy. Tak jsem si vzal kolo!"
Druhý kouká a říká: "Dobře jsi udělal, v těch kalhotkách bys vypadal jako buzerant."