Nejnovější vtipy – strana 9

Během návštěvy blázince se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií bude rozhodnuto, že někdo bude zavřen či ne. Ředitel vysvětluje: "No, my napustíme vanu vodou, kandidátovi dáme lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil".
Návštěvník povídá: "Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?
Ředitel: "Ne, normální člověk vytáhne špunt.. Chcete pokoj s balkonem nebo bez?"

Po smrti přijde inženýr, který žil celý život v míru a pokoji u rýsovacího prkna, k nebeské bráně.
Svatý Petr jej nepustí dovnitř, mají plno. Poradí mu, aby to zkusil v pekle. Ďábel ho přijme, ale povídá: "No, jisté jsou dvě věci: Za prvé, nemáš tu co dělat a za druhé, když už tu jsi, můžeš pro nás udělat pár vylepšení a budeš se tu mít líp než v nebi."
Inženýr se dal do práce. Opravil klimatizaci, zavedl automatické kotle, výtahy, jezdící schody a podobně. K Svatému Petrovi se doneslo o průmyslové pekelné revoluci, šel se tam tedy podívat a říká ďáblovi: "Cože? Inženýr v pekle? Musíte nám ho vrátit!"
Ale ďábel jeho žádost rezolutně odmítl.
"Dobře, budeme se soudit!" rozzlobí se Svatý Petr.
Ďábel se rozchechtá: "Tak to jsem móc zvědavej, kde vezmete právníky."

Je to za plotem a nejde to přehodit, co je to?

Záplotník nepřehoditelný.

Víte, kdo je nejšťastnější člověk na světě?

Sklerotik... Má všechno, na co si vzpomene!

Pepíček stojí před tabulí a řeší velice zapeklitý příklad.
Moc mu to nejde, přemýšlí a pak si plivne na ruku a sliny vetře do vlasů. Učitelce se to nezdá a ptá se ho:
"Proč si slintáš na hlavu?"
"Ale, včera jsem slyšel maminku, jak říká tátovi: Nasliň si hlavičku a uvidíš, že ti to půjde líp!"

Ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila jsem krávu, dala žrát slepicím a králíkům, vyvedla kozy a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala jim věci do školy a odvezla je do školy.
Po návratu jsem naklepala kosu, pokosila trávu a pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala s nadřízeným, vyhodil jednoho podřízeného z práce. Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela, zapomněla jsem tomu svému koupit pivo, tak jsem se musela vrátit. Tak jsem hned koupila i klobásky na gril, ty má ten můj strašně rád. Pak jsem jela domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem
jim svačinu, zpracovala jsem daňové přiznání. Pak jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala si nový balzám na ruce a šla na pole. Došla jsem pro krávu a kozy, sebrala vejce v kurníku, připravila večeři, vyměnila pojistku na levém blinkru u auta a žárovku v chodbě, nakrmila děti, vykoupala a dala je spát. Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking jsem zaplatila účty, přečetla poštu, dala sušit prádlo a to včerejší vyžehlila, snědla jsem kousek mrkve, osprchovala se a jdu spokojeně spát. Když v tom mi blesklo hlavou - hrůza - a vylítla jsem s postele. Můj muž leží od rána v obýváku u televize na gauči a ani si chudák nezašukal!!

Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si: "Když ji to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budem spokojení."
A tak jí to super rychle udělá a odletí.
Po chvilce Kočičí žena povídá: "Co to bylo, Neviditelný muži?"
"Nevím," odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel."

Učitelka zadala žákům 5. třídy za úkol, aby zjistili od rodičů nějaký příběh s ponaučením na konci. Druhý den vyprávějí děti ve škole své historky: Katka říká: „Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je vezli do obchodu v košíku na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a všechna vejce se rozbila.“ „A ponaučení?“, ptá se učitelka. „Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.“ „Dobře“, říká učitelka, „a teď Lucka“. „Naše rodina má taky farmu, ale chováme slepice kvůli masu. Jednou jsme měli tucet vajec, ale vylího se jen osm kuřat. Poučení je-nepočítej kuřata, dokud se nevylíhnou.“ „Taky pěkný příběh“, povídá učitelka. „A copak má pro nás připraveného Pepíček?“ „Mně tatínek vyprávěl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel přistát na nepřátelském území a jediné, co měl, byl kulomet, mačeta a lahev slivovice. Tak strýček Libor než dopadl na zem vypil lahev slivovice, aby se nerozbila, a pak přistál rovnou mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70 kulometem, když mu došly náboje, tak jich 20 rozsekal mačetou, a když se mu zlomila, tak zbytek povraždil holýma rukama.“ „Svatá dobroto“, děsí se učitelka, „a jaké ponaučení ti tatínek řekl k tomuto hrůznému příběhu?“ „Nikdy neser strejdu Libora, když je nalitej!"

Soudce: „To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám
vysvětlit motiv svého činu.“
Obžalovaný muž: „Když ona byla tak omezená, že jsem ji prostě musel zabít.“
Soudce: „Vždyť to, co nám teď říkáte, váš čin ještě přitěžuje. Jestli nechcete, aby vás přísedící už
napřed odsoudili, pak nám předložte alespoň jedno polehčující vysvětlení.“
Nato se obžalovaný muž rozhovořil:
„Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rodina hotelového
portýra, která má dvě děti, které ale zůstaly od přírody neobyčejně malé, 12 letý měří 80 cm a
19 letý pouze 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: „V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty
jejich děti jsou praví pyrenejové.“
Já říkám: „Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.“
„Ne,“ říká moje žena „pigmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“
Já říkám: „To je pigment.“
„Ne,“ říká moje žena „pigment je to, na co psali staří Římané.“
Já říkám: „To je pergamen!“
„Ne,“ říká moje žena „pergamen je, když básník začne něco psát, a pak to nedokončí...“
„Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do
křesla a začal číst noviny.
Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec... Tedy - moje
žena.“
„Miláčku, koukni se, co zde stojí.“
Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: „Ale miláčku, to je francouzská kniha a
francouzský text. Tady stojí: „La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV.“
To znamená: „Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne,“ říká moje žena „to musíš překládat doslovně: La Marquise = slunečník, Pompadour =
kabelka, la Maitresse = učitelka, Louis XV = pasák 15.
Já to musím vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny
vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“
„Ne,“ říká moje žena „lektor byl antický řecký hrdina.“
Já říkám: „To byl Hektor a ten byl z Tróje.“
„Ne,“ říká moje žena „Hektor je plošná míra.“
Já říkám: „To je hektar!“
„Ne,“ říká moje žena: „Hektar je nápoj bohů.“
Já říkám: „To je nektar.“
„Ne,“ říká moje žena „Nektar je řeka v jižním Německu.“
Já říkám: „To je Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno
zpívali jako duo.“
Já říkám: „Tomu se říká duet.“
„Ne,“ říká moje žena „duet je, když mají dva muži souboj se šavlí.“
Já říkám: „To je duel.“
„Ne,“ říká moje žena „duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak...“
A dál, pane soudce - dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.“
Nastala chvíle mlčení, po níž soudce vstal a vyřkl ortel:
„Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora.“

Tři velmi staré sestry žijí ve společném domě. Jednou večer si nejstarší sestra napustila v koupelně v 1. patře vanu. Opatrně do ní vlezla, v tom se zarazila a volá na sestru:
"Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?"
"To nevím, přijdu nahoru a podívám se!"
Sestra se v půli schodiště zastaví a volá:
"Chtěla jsem jít nahoru nebo dolů?"
Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry. Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a řekne si:
"Musím zaťukat, doufám, že nebudu taková
jako moje sestry..."
A zavolá na ně:
"Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám, kdo klepal..."

Zasnoubená, vdaná a milenka se baví o svých milostných vztazích. Domluví se, že své chlapy překvapí a obléknou se do kůže. Kožené body, vysoké boty, maska a tak. Po pár dnech se opět sejdou a vyprávějí si.
Zasnoubená: "Vrátil se domů pozdě večer. Byl z práce utahanej, ale když mě uviděl v tý kůži, vlítl na mě a země se zachvěla..."
Milenka: "Byl večer, setkali jsme se v kanceláři. Uviděl mě v kůži, popadl mě a pak už nevím vlastně co se dělo, ale takovou nádheru jsem ještě nezažila."
Vdaná: "Děti jsem poslala k matce, oblíkla se do tý kůže,
on přišel z práce, vzal si pivo z lednice, ovladač, pustil si zprávy a povídá: Tak co, Batmane, co bude k večeři?"

Žena přijde ke knězi a říká:
"Otče, přicházím s problémem. Doma mám dva papoušky, samičky. A ty pořád opakují jednu a tutéž větu."
"Jakou větu, dcero?" táže se kněz.
"No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
"To je ale obscénní," vykřikne zhrozeně kněz. Pak se zamyslí a povídá: "Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám také dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi a ti naučí ty vaše dvě nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tuto frázi."
"Děkuji mnohokrát, otče, Bůh vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci," odpoví žena.
Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do bytu, skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice.
Po několika vteřinách se z klece ozve: "Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?"
Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá: "Odlož růženec Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny!!!"

Jde takhle pocestný a zastaví se u prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A všimne si, že jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se:
"Proč má to jedno prase dřevěnou nohu?"
A farmář na to:
"O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem oral na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil úplně bezmocný pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se do domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně."
"Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat."
"Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?"
"No vždyť mne nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti."
"No to je velice dojemný příběh, ale PROČ MÁ TO PRASE DŘEVĚNOU NOHU?!"
"Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Přece když je prase tak hodné, když vás má tak rádo, tak ho přece nesníte najednou..."

Mladý muž přijde k doktorovi: "Pane doktore, já mám takový problém..... Asi jsem gay."
Doktor si ho změří od hlavy k patě: "Můžu se vás na něco zeptat?"
"Jistě, pane doktore."
"Ta košile, co máte na sobě, je od Armaniho?"
"Ne, ta je z Textilany."
"Hmmm - a ty kalhoty jsou Hugo Boss?"
"Myslím, ze OP Prostějov."
"Dobrá - a co boty? Martens, Vagabond..."
"Ne, pane doktore, ty jsou z výprodeje u Bati."
"A jaké nosíte spodní prádlo? Calvina Kleina nebo Styx?"
"Kdepak, to kupuju na tržnici."
"Aha. A čím to voníte? To je Dolce & Gabbana?"
"To ani nevím, pane doktore - nějaká kolínská od nás z drogérie."
"Tak to vás uklidním, mladíku. Vy nejste gay, vy jste obyčejnej českej buzerant."

První den po letních prázdninách r. 2050 v 5. třídě jedné základní školy učitel kontroluje přítomnost žáků:
"Mustafa El Ekh Zeri."
"Zde."
"Achmed El Cabul."
"Zde."
Kadir Sel Ohlmi."
"Zde."
"Mohammed End Ahrha."
"Zde."
"Mi Cha Elves Ely."
Ticho...
"Mi Cha Elves Ely?"
Nikdo se nehlásí...
"Ještě jednou - Mi Cha Elves Ely!"
V zadní lavici vstane chlapeček a pípne:
"To bych mohl být asi já, ale čte se to Michael Veselý."

V pražské škole se pražská učitelka ptá pražských žáčků:
"Děti, kterému fotbalovému mužstvu fandíte?"
Zvedne se Anička: "Spartě."
Zvedně se Frantík: "Spartě."
Nakonec se zvedne Pepíček a povídá: "Já fandím Baníku."
Učitelka se díví a zeptá se, proč zrovna Baníku.
Pepíček povídá: " Z Ostravy pochází moje maminka.
Do Ostravy se za ní přistěhoval tatínek, když se vzali, narodil jsem se tam a navíc moji rodiče oba fandí Baníku."
Učitelka mírně napruzelým tónem povídá:
"Takže ty se opičíš po rodičích, co? To mi tedy řekni, co bys dělal, kdyby tvoje máma byla dementní a tvůj otec homosexuál?"
A Pepíček odpoví: "Tak to bych nejspíš fandil Spartě."

Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!" Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí!"

Zahraniční podnikatel je na exkurzi v továrně na gumové výrobky a zastaví se u automatu na výrobu dudlíků.
"Tss-pop! Tss-pop! Tss-pop!" dělá stroj.
"Ten syčivý zvuk "Tss" vzniká, když dávkovač napouští formu latexovou hmotou." vysvětluje ředitel závodu a to "pop!" to je od speciální jehly, která vždy ve špičce dudlíku prorazí dírku."
Muž chápavě kýve hlavou. Později exkurze dorazí ke stroji na výrobu kondomů. Automat vydává přerývavý zvuk:
"Tss! Tss! Tss! Tss-pop! Tss! Tss! Tss! Tss-pop!"
Muž se nechápavě podívá na ředitele závodu: "Tak moment! Je mi jasné co znamená to syčení Tss!, ale co má znamenat to občasné pop!?"
"To je podobné jako u automatu na dudlíky," odpoví ředitel, "v každém čtvrtém kondomu prorazí speciální jehla otvor."
"Tím ale přece svou výrobu kondomů znehodnocujete!"
"Jistě, ale nevěřil byste, jak to pomáhá odbytu našich dudlíků!"

Paní učitelka se ptá dětí ve škole: "Děti, když na stromě sedí pět vran a myslivec dvě z nich zastřelí, kolik jich zbude?"
Přihlásí se Pepíček: "Žádná, paní učitelko, protože ty ostatní se leknou a odletí."
Paní učitelka: "Správně má být, že zbudou tři vrány, ale líbí se mi tvůj způsob uvažování, Pepíčku."
Pepíček: "A teď já: Jdou po ulici tři ženský se zmrzlinou. Jedna ji kouše, druhá cucá a třetí líže. Která je vdaná?"
Učitelka přemýšlí: "No, asi ta, která ji cucá, ne?"
Pepíček:"Kdepak, ta, která má snubní prstýnek. Ale líbí se mi váš způsob uvažování, paní učitelko!"

Řidič kamionu je na cestách už několik týdnů, až už to nevydrží a zastaví u nevěstince. Vejde dovnitř a povídá: "Dejte mi jednoho buřta, pívo a tu nejhnusnější babu, co tady máte!" a položí na stůl 500eurovku. Bordelmáma se mrkne na bankovku a povídá: "Chlapče, za tohle u nás můžeš mít nádhernou, mladou a nadrženou kočičku a ještě ti přinese pořádnýho stejka..."
"Ale já nejsem nadrženej, mladá paní," povídá řidič, "jenom se mi už stejská po domově."