Vtipy o práci – strana 2

V době krize vyvěsil jeden obchodník před svůj obchod tabuli s nápisem:
"Prodej s 20% slevou!"
Aby majitel krámu na druhém rohu nezůstal pozadu, také vyvěsil ven ceduli:
"Zde sleva 30%!"
Tu obchodník, který měl krámek uprostřed, vyvěsil nad dveře tabuli:
"Zlevněný prodej. Hlavní vchod zde!"

Dveře se zavírají a tramvaj se chystá k odjezdu ze stanice.
K vozu však dobíhá uřícený muž a zoufale volá:
"Prosím vás, počkejte ještě na mě, jinak nestihnu práci!"
Cestující se přimlouvají u řidiče a ten čeká na opozdilce. Pán nastoupí, zavřou se dveře, tramvaj odjíždí a pán praví: "Dobrý den, kontrola jízdenek."

Šéf k podřízenému:
"Ze dřeva určitě nejste, dřevo přece pracuje!"

Černoch si uřízne na cirkulárce dva prsty a jede k doktorovi. Doktor se ptá jestli si je přivezl sebou a černoch na to, že je nechal doma. Doktor říká: "To nevadí, já tady dva mám, ale jsou bílé."
Dohodnou se a operace proběhne bezvadně.
Za nějaký čas černoch jede tramvají, drží se rukou za tyč, vedle stojí stará babka, chvíli na něho kouká a potom se zeptá: "Tak co kominíčku jedeš od milé?"

Přijedou maníci s hovnocucem a musí odčerpat septik. Jenže po chvíli se z mašiny ozve rachtání a pak ticho.Obhlížejí auto a zjistí, že se ucpala hadice. Vytáhnout nejde, takže jeden musí dolů a tak jde ten který tomu víc rozumí - 50letý zkušený hovnocucář. Plácne tam s sebou v trenkách, ponoří se, za chvíli se vynoří, vyplivne exkrementy a říká tomu druhému: "Mladej podej mi hasák," dostane ho, ponoří se, vynoří se, vyplivne a chce kladivo.Opět ho dostane, ponoří se, vynoří se, vyplivne a chce šroubovák. Opět se ponoří, vynoří, vyplivne, vysápe se ven, spustí mašinu a jede to dál.
Pak s jistou hrdostí v hlase povídá: "Vidíš to mladej, dobře se uč, nebo budeš celej život jen podávat nářadí."

Zákazník faxuje: „S dodávkou zboží jsem spokojen, dodejte ještě 25 tisíc kusů.”
Výrobce faxuje: „Zboží připraveno k expedici, odešleme okamžitě po zaplacení předchozí dodávky.”
Zákazník faxuje: „Stornujte objednávku, tak dlouho čekat nemohu!”

Mistr říká pomocníkovi:
„Fero, chyť ten kabel."
Fero chytí kabel a mistr se ptá:
„Koplo tě to?"
„Ne."
„Tak na ten druhej nesahej, je v něm 3 000 voltů."

"Prosimtě, proč natíráš tu boudu vodovkama? Vždyť ti ji první déšť umyje!"
"Prosím tě, ty taky hned myslíš na nejhorší."

V kanceláři povídá paní Květa své nové kolegyni:
"Pamatuješ, jak jsem ti minule říkala, že tady všichni milujeme našeho šéfa?"
"No jasně, pamatuju."
"No, tak dneska jseš na řadě ty."

"Já bych prosila důchod po mým muži."
"A co byl váš manžel?"
"Souchotinář."
"A co dělal?"
"Kašlal."
"Ale z toho přece nemohl být živ!"
"Však taky umřel."

Stojí takhle dva kosmonauti na Marsu a koukají střídavě na sebe, na Zemi, na raketu, na Zemi, na sebe, na raketu a furt dokola. Až to jeden nevydrží a vybuchne:
"No na mě nekoukej, já tam ty klíčky nezabouchl!"

Kdysi ještě za dávných dob se konala soutěž schopností prodavaček obchodních domů.
Na třetím místě se umístila prodavačka z obchodního domu Kotva, která prodala slepému barevnou televizi s dálkovým ovládáním.
Na druhém místě se umístila prodavačka z obchodního domu Bílá Labuť, která prodala hluchému hi-fi soupravu a několik kazet.
Na prvním místě se umístila prodavačka z modřanského obchodního domu Vltava, která prodala policajtovi hodiny s kukačkou a k tomu dva pytle ptačího zobu.

Cizinec je u výslechu:
Policista:"Kam jsi schoval ty peníze?"
Tlumočník: "Kam jsi schoval ty peníze?"
Cizinec: "Neřeknu".
Tlumočník: "Neřeknu."
Policista: "Tak ti rozbijeme držku!"
Tlumočník: "Tak ti rozbijeme držku!"
Cizinec: "Stejně to neřeknu."
Tlumočník: "Stejně to neřeknu."
Policista: "Tak tě zastřelíme!"
Tlumočník: "Tak tě zastřelíme!"
Cizinec: "Proboha. Zakopal jsem je u toho velkého dubu na zahradě mojí ženy."
Tlumočník: "Neřeknu!"

Ředitel odchází do důchodu a předává úřad se vším všudy svému nástupci. Než odejde, řekne mu na rozloučenou: "Nechávám ti tu také svoji mladou sekretářku. Udělá ti pomyšlení. Stačí, když řekneš, že potřebuješ napsat soukromý dopis."
Po nějakém čase, když se nový ředitel zapracoval, rozhodne se vyzkoušet i svoji novou sekretářku. Zavolá si ji a povídá:
"Slečno, potřeboval bych napsat dopis."
"Obchodní nebo soukromý," zeptá se sekretářka.
"Soukromý."
"Je mi to hrozně líto, pane řediteli, ale mám dnes červenou pásku v psacím stroji."
Za pár dní přijde sekretářka za ředitelem sama a povídá: "Pane řediteli, už je to v pořádku. Už mám ve stroji zase normální pásku."
"Dnes už vás, bohužel, nepotřebuji. Vyřídil jsem to ručně."
"To jste měl říct, pane řediteli, že je to tak naléhavé. Mohli jsme to vyřídit ústně."

Přijde Josef k šéfovi do kanceláře a stěžuje si:
"Šéfe, nemohl byste mi zvýšit plat? Vždyť tu už dělám 10 roků za 8000,-Kč měsíčně."
Šéf se pousměje, nalije Josefovi štamprle borovičky a začne:
"Podívej Josefe, je pravda, že vyděláváš 8 000,- Kč měsíčně, což je 96.000 Kč ročně, ale...
Rok má 365 dní.
Z toho je 52 sobot a 52 nedělí. To je už jen 261 dní, dál máš 28 dní dovolené a 5 dnů jsi byl nemocný, to je už jen 228 dní.
Den má sice 24 hodin, ale ty pracuješ jen 8 hodin, tedy 1 třetinu dne, to znamená 76 dní.
Nemluvě o tom, že v roce máme 13 svátků,což jsou dny pracovního volna, a tedy pracuješ jen 63 dní.
To je jen o dva dny víc než 2 měsíce do roka. No a co chceš víc za práci za dva měsíce?
Vždyť vyděláváš skoro 48 000 Kč měsíčně!"
"Promiňte šéfe, nechtěl jsem vyrušovat."

Do firmy nastoupí nová pohledná sekretářka. Ředitel i jeho náměstek i okukují a ředitel rozhodne, že s ní pojede hned na celý příští týden na služební cestu.
Po návratu se ho náměstek ptá, jaké to bylo.
"Bezva, ta tedy je, kam se hrabe moje žena," odpoví ředitel "a abys neřekl, že ti nic nepřeju, příští týden s ní pojedeš zase ty."
Když se náměstek vrátí, ředitel se také vyptává, jaké to bylo.
"No bezva, takovou kočku jsem už hodně dlouho neměl, a měl jsi pravdu, kam se hrabe tvoje žena!"

Ředitel na poradě pracovníků obchodního oddělení:
"...a ty, kteří přicházejí do přímého kontaktu se zákazníky chci upozornit, že slovní spojení ´kdejaké pičoviny´ není právě nejvhodnější pro popis našeho sortimentu!"

"Dobrý den, hledám nějakou práci, mám osm dětí."
"A co ještě umíte?"

Pár let jsem si myslel, že je to chudokrevnost, nedostatek vitamínů, dietní strava či jiné věci. Ale teď jsem objevil pravý důvod své věčné únavy. Jsem přepracovaný.
V téhle zemi je deset miliónů lidí. Z toho čtyři milióny jsou v důchodu, takže zbývá šest miliónů na práci. Z těch jsou dva milióny ve školách, takže zbývají čtyři. Z toho dva milióny pracují pro státní či místní úřady a organizace. Takže zbývají dva milióny na práci. Z toho je půl miliónu v armádě, policii, u celníků a další půlmilión jsou ženy v domácnosti. Ze zbylého miliónu pracuje 900 000 ve státních podnicích, takže zbývá 100 000. Z nich je 85 000 v nemocnicích nebo v invalidním důchodu. A podle posledních informací ministerstva vnitra je v našich věznicích a nápravných zařízeních všech stupňů celkem 14 998 lidí. Takže zbývají na práci dva lidi. Vy a já. A vy si teď sedíte u počítače a surfujete!

Nový kolega se ptá staršího zaměstnance:
"Proč Aničce všichni říkají chřipka?"
Tázaný chvilku přemýšlí a po chvilce odpovídá:
"No, chřipku už měl taky každej..."